Povodně 1997

Autor: Václav Hnát
Původní datum vydání: 26. 9. 2024

Sledujte epizodu jako video nebo si ji poslechněte jako podcast.

Úvod

Je začátek července 1997 a nacházíme se na Moravě. Můžeme vidět, jak neutuchající deště rozvodňují velké řeky i malé potoky a během pár dní se voda prohání loukami, ulicemi a za nedlouho i domy, kancelářemi a továrnami. Mnoho lidí zůstává bez pitné vody, elektřiny a funkční telefonní sítě. V některých obcích lidé dokonce přečkávají noc na střechách svých poničených domů. I takto vypadaly povodně roku 1997.

V této epizodě se podíváme na povodně z roku 1997, a jak již tomu bývá na Temných spisech zvykem, tak se krom výčtu událostí zaměříme i na legislativní rámec a tím i na organizaci protipovodňových opatření. Tuto epizodu jsem napsal v reakci na povodně v září 2024 a rád bych jí nepřímo poukázal na pozitivní změny, které naše země v průběhu let učinila.

Dlouhý vývoj

V první kapitole si nejdříve shrneme dějiny Českých zemí ve vztahu k povodním a následně se vydáme do června 1997. Povodně České země provázejí od pradávna a jsou nedílnou součástí našich životů, zejména v okolí Vltavy, Labe, Moravy a Dyje. Z kronik a jiných historických pramenů víme, že záplavy naše území postihovaly již ve středověku a často vážně ničily dřevěná obydlí, dřevěné mosty a likvidovaly zemědělskou produkci. První lépe zdokumentovaná povodeň přichází v roce 1598, kdy se rozvodnily řeky Vltava a Labe, přičemž nejvíce zasažená byla Praha. Velkou vodou bylo zasaženo například i období osvícenství, kdy za vlády Josefa II. postihla Prahu další povodeň, která poničila část Karlova mostu. Stalo se tak v roce 1784. Podobná, ale mnohem větší voda, se prohnala Prahou v roce 1890, a strhla několik částí Karlova mostu. Tato povodeň je z dnešního pohledu velice zajímavá tím, že její průběh je připodobňován k událostem roku 2002, ale zároveň ji pomohla spustit meteorologická událost ze severní Itálie podobně jako v roce 1997. Češi se povodním nevyhnuli ani v kritických momentech své novodobé historie, protože v roce 1938 zasáhly Moravu a východní Čechy silné deště, které způsobily velké škody v tehdejším průmyslově rozvinutém pohraničí. V důsledku toho se začaly na českém území objevovat první moderně pojaté protipovodňové systémy. Na tento započatý proces se navázalo i po válce, kdy začaly vznikat nové přehrady a jiná vodní díla. I přesto však záplavy pravidelně devastovaly města, pole i lesy, a během 60. a 70. let se tu několikrát voda prohnala. Podobný stav přetrvával i v letech osmdesátých, kdy například v roce 1985 byla zasažena část Vysočiny a jižní Moravy. Nyní se tak dostáváme do let devadesátých, které sice přinesly do společenského dění mnoho změn, ale na protipovodňová opatření se trošku pozapomnělo.

Nyní se v rámci vyprávění nacházíme v červnu 1997, tedy necelý měsíc před katastrofální povodní a pomyslně nahlédneme tam, kam tehdy hleděl jen málokdo, a to do organizace protipovodňového systému. Tyto povodně totiž nepřinesly pouze neštěstí v podobě škod na majetku či ztráty života a zdraví, ale i velké zamyšlení na úrovní státních orgánů, které měly tehdy případné povodně na starosti. Devadesátá léta nám sice přinesla bezprecedentní změny ve vedení veřejné správy, ale legislativní rámec mnohdy zůstával v předrevolučním období. V červenci 1991 se české útvary Veřejné bezpečnosti přetvořily na Policii České republiky, a o půl roku později vzniká soustava obecních policií. Změny zaznamenávají i zdravotnické záchranné služby, které v červenci 1992 české ministerstvo zdravotnictví přesně definuje a zahrnuje je svojí vyhláškou do právního řádu. Tím bylo zajištěna dostupnost přednemocniční péče a jakási legislativní jistota pro tuto nepostradatelnou službu. Rovněž hasiči prošli pozitivním vývojem, a to jak dobrovolní, tak profesionální. Zákonem č. 203/1994 Sb. se profesionální hasiči mění ze Sboru požární ochrany na moderní Hasičský záchranný sbor a celkově se jím modernizuje struktura požární ochrany. České dobrovolné hasiče změny zastihly už v roce 1990, kdy zaniká Svaz požární ochrany České socialistické republiky a vzniká Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska. Potíž ale byla v tom, že všechny vyjmenované bezpečnostní a záchranné sbory fungovaly pouze samostatně a jejich spolupráce měla spíše živelný charakter. I přesto, že se od roku 1993 objevovaly snahy o jejich propojení v rámci důležitých zásahů a probíhala společná cvičení, tak neexistoval jasně definovaný koncept jejich spolupráce. To však změní právě povodně v roce 1997, které zafungují jako akcelerátor tohoto nevyhnutelného procesu. Na jeho konci v roce 2001 bude stát Integrovaný záchranný systém, ale to bych předbíhal.

Mimo zmíněné sbory se otázkám povodní věnovaly další veřejné orgány. Když navážu na předchozí odstavec a vezmu toto téma odspodu, tak oproti dřívějším povodním v dobách socialismu byl kladen velký důraz na místní samosprávu. Ta totiž dříve neexistovala a byla obnovena v listopadu 1990 zákonem o obcích. Ten mimo jiné na obce přenášel tíhu krizových situací a starostové byli nově zodpovědní za svolávání krizových štábů a koordinaci záchranných akcí, což jak se ukázalo, nebylo snadné. Do toho navíc zasahovaly dnes již zrušené okresní úřady a také kraje. Jejich přednostové, jmenovaní vládou, tak tvořili další soustavu řízení protipovodňových opatření, což vytvořilo velmi nesourodou strukturu, která navíc mezi sebou obtížně komunikovala. Potíž byla i v tom, že okresy a obce vyhotovovaly vlastní povodňové plány, které se často zásadně lišily a někdy si i odporovaly. Možnost komunikace byla tehdy navíc o dost chudší než dnes, jelikož neexistovaly e-maily, datové schránky, mobilní aplikace a samotné mobily nebyly ještě tolik rozšířené. Úřady se tak musely spolehnout na pevnou telefonní síť, která jak dnes víme, měla v době povodně neustálé výpadky. Nakonec se tak dostáváme přímo k vodním tokům, které měly na starosti dodnes fungující organizace tzv. Povodí. Jsou jimi Povodí Vltavy, Labe, Ohře, Moravy a Odry a oproti dnešku měly charakter akciových společností. V dnešní době jde o státní podniky. I přes roztříštěnost všech zmíněných sborů a orgánů ale největší tíha ležela na ministerstvu životního prostředí, které bylo do otázky povodní zainteresováno skrze zákon o státní správě ve vodním hospodářství. Zákon ministerstvo definoval jako orgán ústředního řízení povodňové ochrany a dozoru nad ní. Tento právní předpis ale fungoval již od roku 1974 a i přes menší změny nereflektoval tehdejší potřeby. Ale aby toho nebylo málo, tak společnosti „Povodí“ mělo na starosti ministerstvo zemědělství, které tehdy nebylo do povodňových plánů přímo zahrnuto, ale jeho podřízené složky ano. Úplně bokem stál důležitý a někdy i opomíjený Český hydrometeorologický ústav, který měl už tehdy na starosti meteorologická a hydrologická měření, tedy předpověď vývoje počasí. Zmíněný koktejl sborů, státních orgánů, samosprávy a akciových společností a absence ústředních povodňových plánů způsobí, že jejich zaměstnanci a činitelé nebudou mít nastalou situaci snadnou. Nyní je ale červen 1997, všude je sucho a není se čeho bát.

Otočilo se několik málo dní a je červenec. Pracovníci Českého hydrometeorologického ústavu si ale všímají, že začátek dovolenkového období nebude tak veselý. Nad britskými ostrovy začátkem prázdnin začalo intenzivně pršet, ale lijáky se poměrně rychle přesunuly do oblasti portugalského pobřeží. Studená fronta se ale začala valit směrem na střední Evropu a deště tentokrát zasáhly východní hranici Francie a Německo. Do tohoto postupu na východ se ještě navíc přimotala tlaková výše z Azorských ostrovů, která během cesty nad Skandinávii velmi laicky řečeno, zakonzervovala tlakovou níž nad jižním Polskem, poblíž českých hranic. To už je ale v pátek 4. července a v západních Čechách a v Praze už začíná pršet. Podle pracovníků ústavu ale zatím jde o běžnou situaci, protože zmíněnou azorskou tlakovou výš laicky vyvažovala tlaková níž nad východní Evropou. Ta totiž standardně postupuje přes Ukrajinu, západní Rusko a postupem na severovýchod slábne, čímž uvolňuje prostor pro postup dalších meteorologických jevů. Tato níž se ale tentokrát vydala západním směrem, což začalo značit možnost vydaného deště nad střední Evropou. Hydrometeorologický ústav vzal svá zjištění vážně a informoval příslušné orgány a média, že lze očekávat vysoké srážky. Je odpoledne 4. července a vydané deště se rozšířily ze západní části země na Moravu a Slezsko. Po celém území republiky prší a na některých místech vznikají menší bouře. Kolem 18 hodiny se studená fronta dostává do Ostravy a zde opouští Českou republiku. Fronta ale náhle změní směr a přenese se před Švýcarsko nad severozápad Středozemního moře, kde její vliv pocítí zejména v Marseille. Souhra tlakové výše a studené fronty ale zanechává nad Českem vydatné mraky, ze kterých prší čím dál tím víc. V tuto chvíli se to hlavní neodehrává u nás, ale nad severní Itálií. Nad doposud volným jihem se totiž vytváří samostatná tlaková níže, která během pátečního odpoledne vyráží nad rakouské Alpy. Tato souhra tedy vytvoří sled událostí, značící budoucí povodně. Je noc z pátka na sobotu a stále prší.

První úder

Je sobota 5. července a deště stále neustávají. Lidé v Česku, Polsku, Německu, Rakousku a na Slovensku sledují, jak se ve městech postupně plní kanalizační systémy a začínají se plnit koryta řek. Konkrétně v Česku byly lijáky nejvíce zasaženy moravské a slezské regiony, kde během pár dní napršelo tolik vody, co jindy za několik měsíců. Zpočátku byly nejvíce zasažené oblasti v Jeseníkách a Beskydech. Když se podíváme do budoucnosti, tak v roce 1997 voda zaplavila dvakrát více území než později v roce 2002. Odborníci v první den, na základě získaných poznatků upozorňují, že takto silně má pršet několik dní v kuse, což pro spoustu lidí, žijících v záplavovém území značí jedné – blížící se povodně. Na situaci začínají reagovat společnosti Povodí Moravy, Odry a Labe a další vodohospodáři, kteří se musí nějak vypořádat se stoupajícími hladinami ve vodních dílech. V těžce zasažených Beskydech začínají v ten den odpoledne vypouštět přehrady. Noc ze soboty na neděli je kritická protože lijáky na Moravě ještě více zintenzivnily a první domy, zejména v oblasti Beskyd, začínají mít zatopené sklepy. V tuto chvíli bohužel selhává včasná informovanost obyvatelstva, a ještě během noci začínají být některé oblasti hůře prostupné až neprostupné. V době, kdy většina českých domácností neměla přístup k internetu a mobilní telefon byl stále ještě vzácností, se lidé museli spoléhat hlavně na média a místní rozhlas. Obce a okresy, které se začaly pomalu ztrácet pod vodou, ale ne vždy správně a včas informovaly veřejnost. Povodně tak začínají v plné síle.

V neděli ráno se v postižených regionech začínají scházet obecní a okresní povodňové komise, které vyhlašují druhý a třetí stupeň povodňové aktivity a zahajují aktivní spolupráci se záchrannými složkami. Těmito okresy jsou Svitavy, Bruntál, Jeseník, Šumperk, Vsetín, Opava a Ostrava. Do těchto okresů byly vyslány požární jednotky z celé České republiky, které disponovaly čluny, a jak se brzy ukázalo, tak ne všechny je měly k dispozici. Chybějící plavidla hasičů ale vyvažovala činnost Vodní záchranné služby. Nutno podotknout, že hasičskou práci nevykonávali pouze profesionální hasiči, ale i ti dobrovolní a podnikoví. Postiženi velkou vodou nebyly pouze fyzické osoby a jejich obydlí, ale také provozovny právnických osob, což s sebou přinášelo další výzvy. Například továrny, zpracovávající jedovaté či nebezpečné látky, měly povinnost zabránit případné ekologické katastrofě, ale stejně jako u veřejných orgánů se projevila jejich nepřipravenost. Právě na Ostravsku šlo o železárny, uhelné doly a další průmyslové oblasti, které mohly ohrozit zdejší životní prostředí. Kvůli zásahu kritické infrastruktury navíc v zasažených regionech přestává fungovat přívod elektřiny, což komplikovalo záchranné akce a komunikaci mezi zasahujícími jednotkami. Mezi těmito jednotkami se také objevuje prvních 1500 vojáků a členů civilní ochrany, kteří byli povoláni na pomoc. V pondělí už se kompletně vylévají řeky Opava, Opavice, Bělá, Tichá, Orlice, Třebovka, Smědá, Úpa, Morava a Bečva a zaplavují okolní obce. V ten den už je většina severomoravských vlakových nádraží zaplavena a na tratích se pohybují poslední vlaky. Jedním z nich byl i mezinárodní rychlík Sobieski, spojující Vídeň s Varšavou. Během jízdy po rozmáčené dráze v Suchdole nad Odrou vykolejil a zranilo se tak 60 lidí. Tento incident přiměl Ústřední povodňovou komisi zastavit veškerou vlakovou dopravu a uzavřít některé hraniční přechody s Polskem a Slovenskem. To ale situaci na jednu stranu moc neusnadnilo, jelikož mnoho cestujících uvázlo na ostravském nádraží a muselo vyhledat pomoc. Během těchto dní spadlo na území 10 tisíc km čtverečních 2,3 tisíce km krychlových vody, což jsou naprosto neuvěřitelná čísla. Mnoho lidí tyto záplavy na základě toho označuje jako stoletou vodu, ale ta na mnoha místech předčila i 500 let. Například v Olomouci se jednalo o povodeň, opakující se po 500 letech a v Kroměříži jednou po 300 letech. V této době odborníci navíc měřili rozsah průtoku vody v jednotlivých tocích a zjistili naprosto neuvěřitelná čísla. Moravská Sázava dosáhla na průtoku 208 m3/s, Desná u Šumperka 191 m3/s a Odra v Bohumíně neuvěřitelných 2160 m3/s. Právě kvůli síle vodního proudu je nebezpečné se k rozvodněným řekám i jen přibližovat. Dále je dobré zmínit, že zasaženo bylo i území východních Čech, nebo-li Povodí Labe, kde můžeme jmenovat například Hradec Králové, kde síla proudící vody protrhla zdejší hráze.

Noc ze 7. na 8. července s sebou přináší katastrofu, která se později stane symbolem povodní z roku 1997 a tou je zničení obce Troubky v okrese Přerov v Olomouckém kraji. Ve 22:30 se na vesnicí začne valit voda, která začne postupně strhávat domy i s lidmi a vypukne panika, která je navíc umocněna výpadkem proudu a vypadnutím telefonní sítě. Zdejší obyvatelé tak musí přečkat přívalovou vodu v na ruinách domů v absolutní tmě bez možnosti kohokoliv kontaktovat. Voda s sebou během chvíle vzala přibližně 180 domů a prakticky vymazala ulice Loučka I. – IV., Na Dolách, Vrbí a K Záložně. Pomoc začala přicházet až po rozednění 8. července, kdy se o osudu Troubek dozvěděl i zbytek okolí. Hned ráno na místo vyrazili všechny záchranné sbory, včetně členů civilní ochrany nebo dobrovolníků z Červeného kříže. Velkou roli zde sehrály armádní vrtulníky, ze kterých vojáci spouštěli lana, kterými zachraňovali obyvatele ze střech poničených domů. Evakuované lidi poté převáželi do přerovské nemocnice. Zde navíc úloha armády nekončí a po odstranění vody vojáci pomáhali s odklízením sutin a s demolicí poškozených staveb. Šlo o nejvíce postiženou obec v Česku a voda zde celkem zničila 340 domů a usmrtila 9 lidí. Majetkové škody jenom zde byly vyčísleny na miliardu korun. 9. červenec nás přivádí do nedaleké Olomouce, kde se v ten den situace vyhrocuje na úplné maximum. Voda totiž na některých místech dosahuje i 150 cm. Důvodem jsou rozbouřené řeky, které i přes ustávající déšť stále pokračují ve své cestě krajinou a nezastavují se ani před centrem tohoto historického města nebo před místní částí Černovír, která přívalovou vodu odnesla velmi těžce. Řeka Morava zde navíc vytopila továrnu, ve které byly skladovány výbušniny reagující při kontaktu s vodou, a hrozil mohutný výbuch přímo ve městě. Vojáci ale této katastrofě včas zabránili. Stejně jako Olomouc je zaplaveno město Přerov a spousta okolních vesnic.

Podobně je zasažen i okres Svitavy v tehdejším Východočeském kraji, ve kterém se tehdy nacházel jeden měsíční chlapec, který vám nyní vypráví tento příběh. V tomto okresu byly zasaženy Svitavy a další 17 okolních obcí, kterými protéká řeka Svitava. Ta dále proudí do kraje Jihomoravského, kde byly výrazněji poškozeny Letovice, kde voda zaplavila náměstí, strhla most a ztížila tak zásobování zdejšího obyvatelstva. Byla zde navíc živelně upouštěna vodní nádrž Křetínka, jejíž silný vodní proud poškodil její zařízení. Pokračujíc dále po řece Svitavě se dostáváme do Blanska, kde voda na některých místech dosahovala výšky jednoho metru a zaplavila telefonní ústřednu. Okolí Blanska tak na určitou dobu ztratilo spojení s okolními oblastmi. Adamov postihlo díky své geologické poloze zatopení hlavně středové části města a zdejších strojíren. Rozvodněná Svitava dále postihla i město Rájec-Jestřebí nebo jižní část Brna. Krom řeky Svitavy se v této oblasti nachází i řeka Svratka, která se nerozvodnila jen díky fungující Vírské přehradě. Po vysvětlení situace na Moravě, ve Slezsku a východních Čechách uzavírám 9. červenec, kdy ustávají několikadenní silné deště. Po ukončení prvních záchranných akcí se tomuto období mezi 4. až 9. červencem začne říkat „První povodňová epizoda“. Ta druhá totiž ještě přijde a nebude řádit jen v České republice.

Středoevropská katastrofa

Mezidobí mezi první a druhou fází povodní začínáme 10. července, kdy lidé vycházejí ze svých mnohdy poničených obydlí, zhodnocují škody a podílejí se na jejich odklízení. Někteří lidé se vracejí z evakuačních míst domů a nacházejí zkázu, kterou voda způsobila. Stejně tak jak je datum 8. července spojený s Troubkami, tak 10. červenec je spojený Otrokovicemi v okrese Zlín. Odborníci tam zaslali včas varování, že i když přestalo pršet, tak přívalová voda může poškodit zdejší hráz, což se kolem 4 hodiny ranní stalo. Zmíněnou informaci totiž nebrala většina moc vážně a tak mělo protržení hráze přímý vliv na lidské životy. V tomto období je nejvíce zasažena oblast Slovácka, kde se neustále drží voda a podobně jako v Otrokovicích stále přicházejí nové vlny i bez přispění deště. Mezi nejvíce postižená města se řadí například Uherské Hradiště a Veselí nad Moravou. Právě v Uherském Hradišti ale začíná být situace kritická a bylo rozhodnuto o evakuaci nemocnice, což je pro záchranné složky vždy velmi obtížný úkol. Ze souhrnné zprávy okresní povodňové komise se dozvídáme, že na evakuaci se podílely všechny složky budoucího Integrovaného záchranného systému včetně zdejší městské policie a nemocnici nakonec úspěšně vyklidili. Velká voda ale stále postupuje ze severních oblastí na jih a doráží ke slovenským hranicím, kde stojí město Hodonín. Jeho obyvatelé jsou tentokrát zavčas varováni a okresní a městský úřad vyhlásili stav ohrožení, přičemž požádali o evakuaci. Armáda v Hodoníně postavila protipovodňové zátarasy a další složky odvezly z města přibližně 10 tisíc lidí. Během toho začínají ústřední orgány bilancovat ztráty na životech a na majetku a začínají se připravovat práce k obnovení běžného provozu. O několik dní později tak každému okresu přichází od státu 13 milionů korun na ty nejakutnější záchranné práce. Nyní ale ještě chvíli zůstaneme v Hodoníně, kde se 15. července protrhla jedna z hrází na řece Moravě a voda se začíná valit na město. Díky zastavení dešťů před několika dny ale voda nemá takovou sílu, jak se předpokládalo, a město se tak náhodou vyhýbá kompletnímu zničení. O den později už na všech místech voda pomalu ale jistě klesá.

Zlom ale přichází 17. července, kdy se nad zasaženými oblastmi opět rozprší a odborníci vydávají varování, že může opět pršet několik dní v kuse, což by opět zvedlo hladiny již vylitých řek. Druhý den meteorologové zjišťují, že začíná docházet ke stejné situaci jako před dvěma týdny a neustále sledují vyvíjející se situaci. Naštěstí tentokrát už neprší tak intenzivně, ale bohatě to stačilo k opětovnému navýšení hladiny řek. V důsledku toho je v zasažených okresech opět vyhlášen stav ohrožení. Druhá vlna přívalových dešťů ale více než Moravu zasahuje východní Čechy, kde udeří zejména na horská turistická místa v Krkonoších. Spadlé srážky v Krkonoších se nahrnuly k Labské přehradě u Špindlerova Mlýnu a byly obavy, aby nedošlo k jejímu protržení. 21. července se hlavní dění opět vrací na Moravu, protože došlo v důsledku neutuchajících dešťů k opětovné evakuaci Otrokovic na Zlínsku. V této době je mnoho silnic na Moravě stále neprůjezdných a 13 měst zůstává odříznutých od okolního světa. Zde sehrály důležitou roli policejní a vojenské vrtulníky, které umožnily bezpečný monitoring situace a případně i další evakuace lidí. Policejní prezídium navíc 22. července veřejně konstatuje, že se stále pohřešují dva lidé, a k jejich hledání využilo právě zmíněné vrtulníky. Touto dobou deště postupně ustávají nad celým postiženým územím a vody začínají opětovně klesat. Záchranné složky se tak místo zachraňování začínají věnovat odklízecím pracím, čímž se naplno ukazuje rozsah škod. Vojáci začínají být povoláváni k likvidaci domů, kterým voda poničila statiku, a hrozilo jejich náhlé zhroucení. Ministerstvo pro místní rozvoj zjišťuje, že bylo zásadně poničeno celkem 19053 domů a dalších 2680 bude muset armáda zdemolovat. Krom městských hromadných doprav a linkových autobusových spojů se začíná obnovovat i doprava vlaková, která utrpěla nemalé škody. Strojvedoucí si totiž při prvních jízdách povšimli, že mnoho úseků vlakových tratí je poškozeno a nejsou vhodné k bezpečnému provozu. Během demoličních a odklizeních prací se do věcí začínají vkládat i pojišťovny, které nestíhají kontrolovat a vyplácet škody svým klientům. Spousta lidí se ale nyní nemá kam vrátit a stále tak zůstávají v evakuačních centrech.

V České republice sice druhá fáze povodní pomalu končí, ale nyní je třeba upřít zrak k našim severním a západním sousedům, kde se druhá polovina července nese v naprosto jiném duchu. Když se 17. července zopakovala meteorologická situace, tak na českém území spadla přibližně třetina toho, co v první fázi. V Polsku a Německu ale byly deště mnohem silnější a jejich záchranné složky měly tou dobou plné ruce práce. Polsko bylo zasaženo zejména rozvodněnou Odrou, která zatopila Slezské a Opolské vojvodství u českých hranic. V polském kontextu byly škody způsobeny hlavně ve Vratislavi, kterou se proháněla voda o průtoku 3640 m3/s. Polské orgány a sbory se potýkaly s podobnými potížemi jako ty české, což představovalo nesjednocené krizové plány samospráv, pomalý varovný systém, absence společného řízení záchranných akcí a často nefunkční komunikace. V Polsku se škody vyšplhaly na neuvěřitelnou částku 12 miliard zlotých a o život přišlo 56 lidí. Kvůli svému obrovskému rozsahu si v této oblasti povodně získaly pojmenování „Povodeň tisíciletí“. Řeka Odra se ale nerozvodnila jen v Polsku, ale i v Německu, kde tato řeka tvoří jejich společnou hranici. Nejvíce zasažená byla spolková země Braniborsko a její město Frankfurt nad Odrou, které bylo v druhé polovině července celé zatopeno. Sekundárně bylo zasaženo i Sasko, kde škody dosahovaly spíše minimálních rozměrů. Nutno podotknout, že německé orgány se s povodní vypořádaly velmi dobře, protože byly včas aktivovány krizové štáby, které měly jasné a nacvičené postupy. Tato skutečnost byla navíc podpořena včasným varováním a rychlou evakuací obyvatelstva, kterou provedly koordinované záchranné sbory. Němci totiž měli zkušenosti s povodněmi v letech 1993 a 1995, které v roce 1997 velmi dobře zúročili. Díky menšímu rozsahu a předcházení škod získaly tyto události v Německu pouze regionální označení „Oderská povodeň“. V anglofonním a mezinárodním měříku je tato tragédie označována jako „Středoevropské povodně“, protože byly zasaženy všechny státy střední Evropy, včetně Slovenska a Rakouska.

Popisem druhé fáze srážek v zahraničí, ústupem vody v moravských a slezských městech a vstupem do srpna 1997 ukončuji třetí kapitolu. V té poslední se podíváme na přímé následky povodní, na pozdější vývoj protipovodňových opatření a na urychlený vznik Integrovaného záchranného systému.

Velké ponaučení

Během zmiňovaných odklízených prací se začal ukazovat další faktor těchto činností, a tím byla hygiena. Voda, která zasáhla postižené oblasti, byla totiž kontaminovaná splašky a dalšími nečistotami a Ústřední povodňová komise počítala i s možností, že kontaminovaná voda způsobí lokání epidemie. Do otázky odklízení škod se tak nově vložily i hygienické stanice, které svojí činností zamezily výskytu chorob. Nyní bylo potřeba hlavně obnovit běžný chod infrastruktury, odstranit nánosy bahna z pozemních komunikací, opravit železniční tratě, a postavit stržené mosty. Jen takto se mohly obnovit pravidelné dodávky všech potřebných věcí, včetně jídla a pití. Během oprav bylo stále třeba se starat o lidi, kteří přišli o své domovy a krom veřejných složek se o ně staraly české i zahraniční charitativní a dobrovolnické organizace, mezi kterými se nacházel i Český červený kříž. Na Moravu se dále sjely tisíce dobrovolníků z Čech i ze zahraničí, kteří pomáhali jak s obnovením běžné činnosti, tak s péčí o postižené. Důležitá byla i finanční pomoc, která byla zajišťována jak skrze dobrovolné sbírky, tak skrze zdroje státu. Vláda také zdejším obyvatelům dočasně snížila nebo zrušila některé daně a odvody. Povodně ale měly i stinnou stránku, ve které se musela angažovat hlavně Policie České republiky, a tím bylo rabování a touha na obětech vydělat. Zprávy o vykrádání obchodů i domovů se začaly šířit již během první fáze záplav, ale rozmohly se hlavně až v té druhé, kdy voda začala ustupovat. Obecní i okresní úřady oznámily policii nespočet případů krádeží a také případů lichvy, kdy někteří jedinci prodávali obětem neuvěřitelně předražené jídlo a jiné základní potřeby. S touto situací policistům pomáhali na místní úrovní strážníci obecních policií a na lichváře si „posvítili“ zejména pracovníci České obchodní inspekce. Abych nezmiňoval pouze zastavěné oblasti, tak povodeň způsobila nemalé škody i v polním a lesním hospodářství, kde byly poničeny soukromé, obecní i státní pozemky. Krom zemědělských společností a družstev hlásily obrovské škody Lesy České republiky a Pozemkový fond. Logicky byly extrémně poškozeny i vodní toky a vodní díla ve vlastnictví státu, které spravovaly Povodí Odry, Moravy a Labe či Státní meliorační správa. Zdevastovanými vodními toky se tak dostáváme do další fáze tohoto příběhu a tím je zhodnocení škod a vyhodnocení zásahu. Nutno poznamenat, že si ve svých závěrečných zprávách všechny zainteresované orgány pomyslně „sypaly popel na hlavu“.

Během let 1997 a 1998 všechny záchranné složky, obecní, okresní a krajské povodňové komise vyhotovily závěrečné zprávy, které mnohdy odhalily potíže, které jsem zmiňoval na začátku této epizody. Všechny tyto zprávy pak v roce 1999 zpracovala Ústřední povodňová komise Ministerstva životního prostředí, která všechny poznatky shrnula a předložila vládě návrhy řešení situace a nové koncepty protipovodňových opatření. V rámci konečného zhodnocení bych začal výčtem škod. Povodeň si vyžádala celkem 114 obětí, přičemž 50 z nich v Česku, 56 v Polsku a dalších 8 v ostatních státech střední Evropy. Jenom v Česku bylo 80 tisíc lidí evakuováno a 11 tisíc lidí přišlo o své domovy. Přímé majetkové škody vznikly ve 34 okresech a byly vyčísleny na 62,6 miliardy Kč. Co se týče komunikací, tak voda strhla 51 silničních a 15 železničních mostů a zničeno bylo 1217 km silnic a železničních tratí. O čem se mnohdy moc nemluví, bylo i prokazatelné zhoršení kvality pité i užitkové vody a obnova její kvality trvala i přes velké úsilí několik let. Do výčtu škod byly zahrnuty i poměry z hlediska vlastnictví a bylo zjištěno, že 22% škod bylo na majetku státu, 10% na majetku obcí, 55% na majetku podnikatelských subjektů a 13% na majetku občanů. Co se týče druhu majetku tak například 18% škod vzniklo na vodohospodářských objektech. Obnovu těchto objektů zafinancovalo ministerstvo zemědělství, jako orgán nadřízený Povodím. Hojně zasažený podnikatelský majetek zase pokryla dotace ministerstva průmyslu a obchodu, a majetek obcí zase nově vzniklé ministerstvo pro místní rozvoj. Nicméně i samotný způsob financování byl terčem kritiky, protože tehdy neexistovala žádná metodika uvolňování finančních prostředků a oceňování takovýchto škod a docházelo k četným chybám. Řešení těchto potíží vyvrcholilo v roce 2002, kdy byl schválen zákon o státní pomoci při obnově území postiženého živelní nebo jinou katastrofou.

V roce 1999 bylo již jasné, že stát bude muset vytvořit nový systém opatření a ponaučit se ze svých chyb. Nejdříve bylo třeba aktualizovat a sjednotit povodňové plány, aby si navzájem neodporovaly. Dokumentace tak od té doby obsahuje důležité informace pro krizové štáby a záchranné složky jako evakuační trasy, místa soustředění nebo informační místa. Do toho bylo třeba jasně definovat a určit záplavová území, která v roce 1997 ještě nebyla v dokumentaci zanesena. Nově určená záplavová území byla podrobena komplexnímu zkoumání, kdy byla zjišťována například propustnost zdejší půdy, díky čemuž lze do budoucna odhadovat rychlost případného zatopení. Rovněž vzniká předpovědní a hlásná služba, která má odpovědným orgánům průběžně hlásit aktuální stav vodních toků a děl, aby bylo možné včas evakuovat obyvatele a předcházet škodám. Systém byl navržen tak, aby hlásil aktuální stav i v případě běžného stavu, nikoliv až v době akutní krize. Moduly systému získal na starosti Český hydrometeorologický ústav a celková realizace vyšla na 80 milionů Kč. Informace, vyhodnocené Ústavem se následně předávají Hlavnímu úřadu civilní ochrany a Hasičskému záchrannému sboru, odkud jsou dále předávány místním orgánům. Nově byla také spuštěna společná mezinárodní strategie mezi Českou republikou, Německem, Polskem a Evropskou unií, dle které v případě povodní vznikne mezinárodní povodňová komise, koordinující činnost všech zainteresovaných stran. Nový preventivní systém se podařilo navrhnout relativně rychle a zároveň dosti komplexně a zákonodárcům bylo jasné, že původní zákon o státní správě ve vodním hospodářství z roku 1974 již nepůjde jen novelizovat. Proto v roce 2001 vznikl zákon o vodách a o změně některých zákonů. Kvůli špatné komunikaci obecních a okresních povodňových komisí dále vznikl zákon o krizovém řízení, který jasně definuje způsob činnosti zmíněných orgánů. Změny se týkaly i vodních děl, které se ukázaly být sice dobře navržené, ale v rámci prevence muselo dojít k jejich rozšíření. Rovněž muselo dojít k úpravě a větší regulaci vodních toků. To si vyžádalo obrovské a nákladné pozemkové úpravy, které zaplatilo ministerstvo zemědělství. Kvůli modernizaci a rozšíření těchto zařízení a kvůli jasnému definování činnosti správců vodních toků muselo ministerstvo zemědělství v roce 2001 vydat vyhlášku o technickobezpečnostním dohledu nad vodními díly.

Na závěr bych rád přešel ke zhodnocení a k vývoji bezpečnostních a záchranných složek. Zhodnocení této části záchranných akcí vyhotovilo ministerstvo vnitra, které pak své poznatky předalo ministerstvu životního prostředí. Všechny dříve zmiňované složky, jako celky, byly kritizovány zejména kvůli živelné a mnohdy zmatečné spolupráci a kvůli špatné komunikaci. Kritika se však netýkala příslušníků a jejich práce, ale systému koordinace. Právě zde se naplno odhalila nutnost jednotlivé sbory spojit do jednoho nadřazeného celku, který by přesně věděl, jak v těchto neobvyklých situacích postupovat. Nejlépe z celé akce vyšla armáda a Hlavní úřad civilní ochrany, který rovněž spadá pod ministerstvo obrany. Jejich nejvýraznější osobností se stal generálmajor Petr Voznica, který díky skvělému řízení armádní sekce záchranných operací obdržel medaili Za zásluhy I. stupně. Díky vyhotoveným zprávám víme, že bylo nasazeno 1544 jednotek požární ochrany z celé České republiky a celkem 16967 profesionálních, dobrovolných a podnikových hasičů. Do akcí se zapojilo 125 útvarů Armády České republiky a 19 útvarů civilní ochrany. Průměrně bylo denně nasazeno 3500 příslušníků záchranných složek, přičemž v době největší kulminace záplav bylo nasazeno 7400 příslušníků za den. Podporu jim poskytovalo denně 280 kusů pozemní techniky a 25 letounů. Celkem bylo uskutečněno 2501 letů. Kvůli zmiňované špatné komunikaci byl urychlen vývoj radiokomunikační sítě PEGAS, kterou ministerstvo vnitra vyvíjelo již od roku 1995. Od roku 2001 pak bude hlavním komunikačním kanálem Integrovaného záchranného systému. První legislativní změny v rámci těchto složek zaznamenala armáda, kdy v prosinci 1999 začíná účinnost nového zákona o ozbrojených silách České republiky. Nový zákon v reakci na předchozí události jasně vymezuje využití vojenské techniky pro případ povodňových situací. V srpnu 2000 pak konečně vzniká zákon o Integrovaném záchranném systému, jehož hlavním koordinátorem se stává Hasičský záchranný sbor. Dalšími hlavními složkami IZS jsou všechny jednotky požární ochrany, zdravotnické záchranné služby a Policie České republiky. Mezi ostatní složky byly ustanoveny například obecní policie, horská služba nebo vodní záchranná služba. Podle nového zákona se velitelem zásahu stává primárně velitel jednotky požární ochrany nebo případně vedoucí člen složky IZS, jejíž činnost je na místě převažující. Současně se vznikem IZS se do Česka zavádí Jednotné evropské číslo tísňového volání 112, které dle rozhodnutí vlády z roku 2000 obsluhuje taktéž Hasičský záchranný sbor. Nová protipovodňová opatření se navíc lehce dotkla i soukromých bezpečnostních služeb, kterým se protipovodňové zásady dostaly do učebních osnov.

Nová legislativa, sjednocená dokumentace, modernizovaná vodní díla, vznik integrovaného záchranného systému, zavedení hlásné služby a zlepšení komunikace zajistilo, že Česká republika byla po vstupu do nového tisíciletí lépe připravena na nové povodně. Rok 2002 nám ukázal zejména zlepšení protipovodňových technologií a modernizaci záchranných složek, zatímco rok 2024 nám předvedl skvělou práci varovného systému a krizových štábů. Velká oběť zasažených lidí z roku 1997 nás tak pomyslně chrání dodnes.

Použité zdroje

LÁTALOVÁ, Marcela. Analýza povodňových škod na území ČR od roku 1997 do současnosti. Olomouc, 2013. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta tělesné kultury. Vedoucí práce doc. Ing. Jaromír Novák CSc.
MELENOVÁ, Anežka. Příčiny a důsledky povodní v České republice a jejich vliv na strategické plány. Praha, 2020. Bakalářská práce. Vysoká škola regionálního rozvoje a Bankovní institut – AMBIS, a.s., Katedra bezpečnosti a práva. Vedoucí práce Ing. Magdaléna Náplavová, Ph.D.
KUŽVART, Miloš. Komplexní zhodnocení povodňové katastrofy v červenci 1997 a návrh systému zabezpečení obnovy území postižených povodněmi, případně dalšími přírodními katastrofami. Online. Ministerstvo životního prostředí. 1999. Dostupné z: MZP.cz. [cit. 2024-09-20].
KINKOR, Jaroslav. Vyhodnocení povodňové situace v červenci 1997 – Souhrnná zpráva projektu. Praha, 1998. Projekt na základě usnesení vlády České republiky. Ministerstvo životního prostředí.
SZASZO, Zoltán. Stručná historie profesionální požární ochrany v Českých zemích. Praha: Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, 2010. ISBN 978–80-86640-60-0.
GÁFRIKOVÁ, Eliška. Povodeň 1997 den po dni. Online. Deník.cz. Červenec/srpen 2022. Dostupné z: Deník.cz. [cit. 2024-09-20].
Povodně na Moravě a Odře (1997). Online. In: Wikipedia: the free encyclopedia. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-2024. Dostupné z: Wikipedia. [cit. 2024-09-20].