Napadení sovětského vojáka v Březové nad Svitavou

Autor: Václav Hnát
Původní datum vydání: 8. 4. 2024

Sledujte epizodu jako video nebo si ji poslechněte jako podcast.

Úvod

V této krátké epizodě se podíváme na poměrně neobvyklý případ, ve kterém si rozebereme napadení sovětského vojáka, kterému byla odcizena pistole. Tento příběh jsem pro vás vybral zejména proto, abych představil jeden ze zapomenutých případů soužití českého obyvatelstva s okupačními vojsky.

Napadený voják

„Právě se nacházím na Moravském náměstí v Březové nad Svitavou a za mnou můžete vidět hotel Národní dům, který bude ústředním místem této epizody. Poblíž tohoto domu došlo k loupežnému přepadení, o které se zajímalo samotné velení sovětských vojsk v Československu.“

Náš příběh začíná 30. listopadu 1975 ve 2:50 ráno, kdy zazvonil na Obvodním oddělení Veřejné bezpečnosti v Brněnci telefon. Ozval se v něm starý muž, který se představil jako Alois S. a uvedl, že před jeho bytem na Brněnské ulici v Březové nad Svitavou napadli jeho známého a ukradli mu pistoli. Příslušníci z Brněnce se tedy vydali na místo, kde nalezli oznamovatele, poškozeného a svědkyni. Poškozený byl voják Sovětské armády a uvedl, že ho přepadli neznámí muži, kteří mu ukradli pistoli se zásobníkem s osmi náboji. Po tomto zjištění příslušníci z Brněnce zavolali na Okresní správu SNB ve Svitavách, aby poslali okresní výjezdovou skupinu. Příslušníci výjezdové skupiny zjistili, že voják se jmenuje Michajlovič a slouží na sovětské vojenské posádce v Květné u Poličky. Voják uvedl, že 29. listopadu se vydal za svým známým Aloisem S. do Březové nad Svitavou. V ten den nasedl na vlak v Květné a přestupoval ve Svitavách. Ve vlaku, kterým jel ze Svitav do Březové, ho zaujala malá skupinka tří mladíků, kteří nápadně pokukovali po jeho pistoli, kterou měl v kožném pouzdru na opasku. Po příjezdu do obce se vydal přímo za Aloisem, u kterého se ubytoval a následně odešel do 100 metrů vzdáleného Národního domu, kde tou dobou probíhala taneční zábava.

Z výpovědí poškozeného a svědkyně se dozvídáme, že Michajlovič se na zábavě lehce opil a chtěl pro obveselení návštěvníků využít svoji pistoli. Obecenstvo tedy vyšlo před Národní dům na náměstí, kde voják vytáhl svoji pistoli, na kterou namontoval tzv. tužku a začal do vzduchu střílet signální náboje. Po několika výstřelech se však někteří mladíci domáhali pistole a chtěli si také vystřelit, což jim voják nedovolil. Po návratu dovnitř se Michajlovič seznámil s jistou Zdenkou, která však na zábavu přišla s Milanem Š. Zbytek večera strávili společně a popíjeli alkohol. Před třetí hodinou se Zdenka rozhodla, že už půjde domů a Michajlovič se nabídl, že ji doprovodí. V šatně si vyzvedli své kabáty a vyšli ven. Ještě na náměstí voják Zdence sdělil, že má s sebou tašku, kterou by si rád uložil u svého známého, který bydlí prakticky na náměstí. Šli tedy do 100 metrů vzdáleného domu, před kterým se zastavili, a voják začal hledat klíče. V tu chvíli ho zezadu napadli tři mladíci, kteří ho srazili na zem a tloukli ho do hlavy. Zdenka se ho pokoušela bránit, ale jeden z útočníků ji taktéž udeřil a srazil na zem. Mladíci mu z pouzdra vytáhli pistoli se zásobníkem a jeden z nich naléhal, aby nezapomněli vzít i „tužku“. Tu však v té rychlosti nenašli a začali utíkat směrem na vlakové nádraží. V tu chvíli zavolal pan Alois na Obvodní oddělení v Brněnci. Napadení příslušníkům ze Svitav poté shodně sdělili popisy pachatelů. Zdenka, která měla místní znalost, však uvedla, že žádného z útočníků nepoznala.

Sovětský štáb

Výjezdová skupina učinila prvotní úkony trestního řízení, ohledání místa loupežného přepadení a dokonce nasadila služebního psa. V prvním úředním záznamu je uvedeno, že motivací se spáchání trestného činu bylo získání pistole. Vzhledem k výpovědi poškozené a vzhledem k místní znalosti příslušníků byly k objasnění případu stanoveny čtyři pracovní verze:

Přepadení zorganizovala skupina mladíků, která jela s Michajlovičem vlakem a viděla i jeho pistoli. Tito mladíci byli na zábavě přítomni.
Připadení bylo vyvoláno roztržkou na zábavě mezi skupinou mladíků a Michajlovičem, kteří byli přítomni před hostincem střelby ze signální pistole a měli zájem ji získat.
Jde o pomstu kamarádů Milana Š., protože Zdenka odešla ze zábavy domů s příslušníkem Sovětské armády.
Přepadení zorganizovala skupina mladíků z okolí Letovic a Blanska, která asi před 14 dny při diskotéce napadla příslušníky Sovětské armády. Jeden mladík se tehdy pokusil o přechod státní hranice ČSSR.

Zajímavé je, že se do toho případu vložilo samotné vedení Střední skupiny vojsk, což bylo označení pro sovětská vojska v Československu. Vedoucí činitelé sovětské armády požadovali, aby byli pachatelé co nejrychleji dopadení a případ co nejrychleji vyřešen. Z jejich strany byl zkritizován postup brněnských a svitavských policistů a nechali vytvořit řídcí štáb, jehož úkolem bylo soustřeďovat a vyhodnocovat materiály, typovat pachatele a stanovovat denní plány vyšetřování. Pro tento štáb byli vyčleněni vyšetřovatelé a operativci z kriminální služby Svitavy a kriminalisté z Hradce Králové. Jeden tým policistů fungoval z Odvodního oddělení v Brněnci a ten druhý z Obvodního oddělení ve Svitavách. Nové týmy se zaměřily na přesnou rekonstrukci situace v Národním domě, což byl velice složitý úkol vzhledem k povaze taneční zábavy a počtu účastníků. Dle výpovědí svědků se po zábavě pohyboval tři menší skupinky mladíků, přičemž každá z nich odpovídala jedné z pracovních verzí. U jedné skupinky bylo zjištěno, že se osobně a dobře znali s Milanem Š., se kterým přišla poškozená Zdenka. Jako motiv zde figurovala žárlivost, což však odporovalo skutečnosti, že se útočníci soustředili na odcizení zbraně. V tomto případě by skupinka Michajloviče pouze fyzicky napadla. Druhá skupinka se měla dle prověřování dopouštět v okolí blíže nespecifikovaných protistátních skutků, u které by byl hlavní motiv prostý útok na představitele Sovětské armády. Třetí skupinka se měla sestávat z dříve trestaných mužů, kteří měli na zábavě potyčku s vojákem. Právě na tu se kriminalisté zaměří nejvíce.

Skupinka recidivistů

Do rozpracovaného případu pod vedením sovětské armády zasáhl jeden řadový příslušník Obvodního oddělení Svitavy, který na základě své místní znalosti vytipoval jistého Josefa H. Tento příslušník ho totiž osobně znal jako takzvanou kriminálně závadovou osobu a plně odpovídal popisu pachatele. Lustrací si kriminalisté zjistili, že Josef H. pracoval v Chomutově jako elektromontér a byl jednou soudně trestán. Josef tou dobou však odjel ze Svitav do Chomutova, kde byl zaměstnán, a kde měl přechodné bydliště. Kriminalisté tedy odcestovali do severních Čech, kde navštívili Josefova zaměstnavatele. Vytěžováním jeho spolupracovníků zjistili, že se v práci chlubil tím, že se popral na zábavě a navíc byl spatřen, jak si čistil zakrvácené oblečení. Na základě toho byl Josef zadržen a předveden k výslechu, během kterého se doznal, že společně s dalšími kumpány přepadl v Březové nad Svitavou sovětského vojáka. Taktéž uvedl, že on sám nebyl iniciátorem a že zbraň má v držení třetí člen skupiny. Za hlavního iniciátora napadení označil Vladimíra Š., který tou dobou pracoval jako zedník Okresního stavebního podniku, byl rozvedený a celkem dvakrát soudně trestaný. Dalším útočníkem měl být Karel M., který byl tou dobou nezaměstnaný a dvakrát soudně trestaný. Právě on měl mít dle výpovědi v držení odcizenou zbraň.

„V ten den jsme byli společně v Vláďou a Kájou na zábavě v Březové a všimli jsme si, tam vojáka, což měl za opaskem pistoli. Domluvili jsme se, že ho budeme sledovat, až půjde domů, tak ho přepadneme a pistoli mu vezmeme. Kolem druhé hodiny jsme ho viděli odcházet, tak jsme ho sledovali asi 100 metrů a pak jsme ho zmlátili. Já jsem mu vzal pistoli a pak jsme utekli dál o opuštěné uličky. Chvilku jsme tam počkali a vrátili jsme se zpátky na zábavu. K ránu jsme nasedli do auta a odjeli do Svitav. Pistoli jsem dal Vláďovi, který ji schoval.“ Na základě této výpovědi byla u Vladimíra provedena domovní prohlídka, při které nebyla pistole nalezena. Až v dalších výpovědích se kriminalisté dozvěděli, že ji Vladimír zabalil do hadrů a zakopal v lese v Březové.

Na návrh vyšetřovatele vzal okresní prokurátor všechny podezřelé do vazby, kde doposud zdravý Josef začal předstírat duševní chorobu, při které odmítal jíst. Tu předstíral po celý zbytek vyšetřování a během soudních líčení. Z toho důvodu byl převezen na pozorování na psychiatrické oddělení Ministerstva spravedlnosti v Praze. Aby nemohl později zpochybnit rozsudek soudu, tak byl vyšetřen soudními znalci z oborů psychologie a psychiatrie, kteří došli k následujícím závěrům: „U Josefa H. jde o známky psychopaticky nevyvážené osobnosti se sklonem k projevu nezdrženlivosti, explozivity až agresivity v zátěžových osobních situacích nebo pod vlivem alkoholu a alkoholismu ve II. vývojové fázi. Tyto abnormality z psychopatického hlediska se u něho projevily již v době spáchání trestné činnosti, pro kterou je stíhán. Netrpí duševní poruchou nebo chorobou, která by nastala až po spáchání trestného činu a která by mu bránila chápat smysl trestního řízení a podílet se na soudním jednání. Zjištěné abnormality z psychopatologického hlediska nezpůsobily, a to ani v součinnosti s požitým alkoholem, úplné potlačení ovládacích a rozpoznávacích schopností v době spáchaných trestných činů. Ve stavu střízlivosti však způsobují lehké, tedy nepodstatné snížení ovládacích schopností, přičemž rozpoznávací schopnosti jsou zcela uchovány. Při trestné činnosti dne 30. listopadu 1975 byly jeho schopnosti ovládat své jednání podstatně sníženy účinkem požitého alkoholu, avšak schopnosti rozpoznávat společenskou nebezpečnost tohoto jednání nebyly podstatněji sníženy. Jeho pobyt na svobodě je společensky nebezpečný vzhledem k tomu, že má sklon k nadměrnému požívání alkoholu a pod vlivem jeho účinku k disociálnímu jednání. Jsou tudíž v daném případě podmínky pro vyslovení ambulantní ochranné protialkoholní léčby.“

Okresní soud ve Svitavách tento znalecký posudek zhodnotil a došel k závěru, že Josef je příčetným pachatelem a byl souzen společně se svými kumpány. V průběhu soudního řízení bylo prokázáno, že všichni obžalovaní se dopustili násilí proti sovětskému vojákovi s úmyslem se zmocnit střelné zbraně. Tím naplnili skutkovou podstatu trestného činu loupeže podle § 234 trestního zákona spáchaného ve spolupachatelství a byli odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody. Vladimír a Josef byli odsouzeni k 5 letům a Karel k 4 letům.

Použité zdroje

Podplukovník BUREŠ, Oldřich. Okresní oddělení VB Svitavy. Týmová práce a dobrá místní a osobní znalost KZO, důležitý činitel při objasňování závažné trestné činnosti.