Andrew Cunanan: Příběh vraha Gianniho Versace
Autor: Václav Hnát
Původní datum vydání: 10. 11. 2024
Sledujte epizodu jako video nebo si ji poslechněte jako podcast.
Úvod
„Dnes dopoledne byla na policii oznámena střelba před Vilou Casa Casuarina na Ocean Drive. Podle potvrzených zpráv si střelba vyžádala jednu oběť, a to známého módního návrháře Gianniho Versace. Po neznámém střelci pátrá policejní oddělení Miami-Dade společně s Federálním úřadem pro vyšetřování. Pokud byste měli k incidentu další informace, neprodleně je oznamte na tísňové lince 911.“
V této epizodě se pokusím zmapovat život sériového vraha Andrewa Cunanana, který je známý zejména usmrcením slavného módního návrháře Gianniho Versace. Nezaměřím ale pouze na tento případ a probereme si vrahův celý životní příběh, který skrývá další čtyři vraždy a nejasnou motivaci jeho činů. Při psaní scénáře jsem vycházel zejména ze spisů FBI a z knihy Jacka Smithe The Versace Killer.
Školní léta
Náš příběh začíná v rušném roce 1969. Svět se tehdy nacházel na pokraji nové technologické éry, ale současně byl rozdělen na dva znepřátelené bloky. Československo bylo už rok obsazeno sovětskými vojsky, v Číně vrcholila neúspěšná Kulturní revoluce a Afrika se vydávala vstříc dekolonizaci. Nás ale budou v tomto příběhu nejvíce zajímat Spojené státy, které tehdy vedly zdlouhavou a nepříjemnou válku ve Vietnamu, která souvisela i s rostoucím hnutím za lidská práva. V roce 1969 dále proběhl první ročník slavného hudebního festivalu Woodstock a lidé si čím dál tím častěji pouštěli písničky hudebních velikánů jako Led Zeppelin, Beatles nebo Rolling Stones. Vrcholem toho všeho ale bylo přistání mise Apollo 11 na Měsíci, kterou mohli lidé sledovat ve svých televizorech. Pouhých 42 dní po přistání na Měsíci, tedy 31. srpna, se v americkém San Diegu narodil chlapec, který svojí činností nepřispěje k rozvoji lidstva, ale bude rozsévat strach a smrt. Jeho celé jméno je Andrew Phillip Cunanan a narodil do rodiny 39letého filipínského Američana Modesta Cunanana a 31leté italoameričanky Mary Anne Schillaci. Andrew se tak stal čtvrtým a zároveň posledním dítětem svých rodičů, kteří již měli 8letého Christophera, 6letou Elenu a 2letou Reginu. Jejich otec Modesto, přezdívaný Pete, se s Mary seznámil v roce 1957, kdy sloužil jako poddůstojník amerického námořnictva. Mary tou dobou pracovala jako servírka v baru a do pohledného námořníka se rychle zamilovala. Jejich láska se brzy otočila v manželství, ze kterého nakonec vzešly čtyři děti. Jejich vztah ale nebyl ideální, protože Modesto většinu času své služby nepobýval ve své domovské loděnici, ale všude po Spojených státech i v zámoří, což způsobilo nejedny rodinné třenice. Vrcholem jejich napjatých vztahů bylo Modestovo tvrzení, že je otcem pouze tří dětí, protože věřil, že Elenu, narozenou v roce 1963, měla Mary s někým jiným. Z dochovaných svědectví víme, že Mary odmítala mít se svým manželem pohlavní styk a přistoupila k němu jen v případě odměny. V jednom případě musel Modesto slíbit, že ji koupí nový nábytek. V době, kdy se narodil jejich poslední syn, se Modesto nacházel ve Vietnamu, kde se se svojí lodní posádkou účastnil bojových operací. Krátce po porodu se ale musel vrátit zpět domů, protože Mary musela být v důsledku těžkého porodu hospitalizována. Veškerá péče o děti, domácnost a novorozence tak padla na otce, který sice nakonec vše zvládl, ale vytvořil si až nezdravé pouto ke svému nejmladšímu synovi. Jejich pouto bylo ještě posíleno tím, že Mary po návratu z nemocnice trpěla poporodní depresí.
Nyní se přesouváme do roku 1972, kdy byly Andrewovi tři roky. Tehdy jeho otec ukončil svojí dlouhou službu u námořnictva, za což dostal velmi tučnou výsluhu. Modesto byl chytrý muž a získané prostředky využil k založení vlastního podnikání na akciové burze. Než se ale jeho zisk dostal do kladných hodnot, tak pracoval jako laboratorní technik, aby rodině zajistil pravidelný příjem. Jeho velká píle se projevila i na tom, že v průběhu dvou zaměstnání vystudoval obchodní vysokou školu, na které získal magisterský titul. V roce 1974 umírá otec Mary a rodina zdědila velký statek, který obratem prodala a získala tak 96 tisíc USD. Tyto peníze už byly využity k nákupu majetku, který představoval dům v krásné čtvrti ve městě Bonita, hned vedle San Diega. Přesná adresa je Watercrest Drive 577. Jejich společenské poměry tak vystřelily do vyšších sfér a otec svého syna vedl, aby byl sebevědomý a zároveň pilný. Z toho důvodu ho po dosažení školního věku umístili do nejprestižnější veřejné školy v National City, nazývané Sunnyside. Zde ve třetí třídě absolvoval IQ test, kde mu byla naměřena hodnota 147 bodů, což je v pásmu geniality. Rodiče byly na svého syna hrdí a vkládali do něj naděje, že jednou bude velmi úspěšný muž. První stupeň základní školy Andrew absolvoval jako premiant a nikde nebyl ani náznak toho, že se v budoucnu vše pokazí. Druhý stupeň základní školy už nevykonal v Sunnyside, jelikož ho rodiče přihlásili na prestižní juniorskou střední školu Bona Vista, nacházející se ve vedlejším městě Chula Vista. V České republice neexistuje přímý ekvivalent takového školy, ale lze si ji představit jako první čtyři roky osmiletého gymnázia. V Bona Vista se poprvé v Andrewově chování promítly jeho negativní charakterové rysy, mezi které patřilo zejména nezdravé vychloubání a ustavičné lhaní. Využil například povolání svého otce, který investoval do akcií a svým spolužákům tvrdil, že jeho rodina vlastní většinové podíly světoznámých firem. Zpočátku nevinné a někdy i směšné lži se ale později překlopily do těch nebezpečných. V době, kdy končil svojí druhou školu, se začal přiklánět k tehdy modernímu způsobu života, což popuzovalo jeho katolickou matku. Začal si všímat, že i běžná tradiční rodina nemusí být ideální, protože byl často svědkem prudkých hádek mezi matkou a otcem. Před jejich hádkami často utíkal do svého pokoje, kde si buď pročítal komiksy, nebo dobrodružné romány a v horších případech pouštěl nahlas televizi, aby přehlušil své rodiče.
V roce 1981 skončil jeho poslední rok na Bona Vista a stejně jako všechny předchozí ročníky, měl i ten jeho třídní ročenku. Každý student měl ke své fotografii připojit libovolný citát, který jej charakterizuje. Andrew si vybral citát francouzského krále Ludvíka XV. „Po mně potopa“, což charakterizovalo jeho přístup k životnímu stylu. Poté musel nastoupit na střední školu, kterou mu stejně jako v předchozím případě vybrali rodiče. Ti ho přihlásili na jednu z nejvýběrovějších škol v Kalifornii, kterou byla soukromá střední škola Bishop’s School ve čtvrti La Jolla. Dochovala se i jeho přihláška, ve které uváděl přehnané údaje, kterými chtěl oslnit své budoucí učitele a spolužáky. Sice uváděl, že má rád četbu a šachy, ale zároveň luxusní oblečení a drahá auta, nejvíce Mercedesy. Taktéž uváděl, že je divadelní talent a zná několik cizích jazyků. V této části lhal, protože na předchozích školách dramatický kroužek nenavštěvoval a uměl pouze anglicky. Jeho sebevědomá přihláška ho však na školu dostala a začal studovat. Jeho výborné vzdělání si ale vybíralo svou daň na rodinném rozpočtu, který neodpovídal průměrnému rozpočtu rodičů z Bishop’s School. Roční školné tehdy stálo 7 tisíc USD a musela se kvůli němu uskromnit celá rodina. Během svého středoškolského studia se jeho osobnost začala vyvíjet směrem, který ho později provázel až do konce života. Jeden z jeho učitelů vzpomíná, že se Andrew rád chlubil svým okázalým oblečením, ale zároveň bylo na něm vidět, jak závidí svým spolužákům, jejichž rodiče se nemuseli kvůli studiím uskromňovat. Modesto a Mary však udělali vše, aby jejich oblíbený syn zapadl do zdejšího kolektivu. Andrew si tedy ve své hlavě nejspíše nevědomky vytvořil vlastní svět, ve kterém byl skutečně bohatý a vymýšlel si příběhy, které měly jeho představy potvrdit. Díky své výřečnosti a talentu vyprávět příběhy si v této době našel kamarádku Sarah Jordan, která tak měla možnost proniknout jeho fantaskního světa. V roce 1982 se rodina opět stěhuje, tentokrát do vily v obci Rancho Bernardo severně od San Diega.
Nyní se lehce odkloním od chronologického výčtu Andrewova života, jelikož se na střední škole začala projevovat jeho skutečná osobnost. Učitelé i spolužáci si brzy povšimli, že Andrew dospívá rychleji než jeho vrstevníci, a to jak po fyzické, tak duševní stránce. První, čeho jste si na něm mohli povšimnout, byla jeho hebká a většinou usměvavá tvář, kterou využíval zejména během vyprávění svých příběhů. Lidé tak měli z jeho vyprávění příjemný pocit. Dívky zase oslovovalo jeho mužné tělo a lehce exotický vzhled, který získal kombinací svých italských a filipínských genů. Tato skutečnost ale kontrastovala s jeho zženštilým chováním, které se naučil sám v sobě akceptovat jako svoji přirozenost a začal jí dávat na odiv. Zde by mohla přijít část, že byl za takové chování ve škole šikanován a tehdy se v něm probudila jeho temná stránka. Opak je ale pravdou. Téměř celá škola ho přijímala takového jaký je a i nadále byl považován za milého, i když někdy ulhaného, mladíka. Stejně jako každý v jeho věku začal také objevovat intimní život a brzy přišel na to, že ho dívky nepřitahují a rozumí si nimi pouze jako s kamarádkami. Naopak ho přitahovali muži, což stejně jako své chování, nijak netajil. I tento fakt ale jeho prostředí přijalo a narážky na to, že je gay bral jako nevinné vtipy. Těch několik málo lidí, kteří ho uráželi, si jednoduše nevšímal a žil si svým životem. Na 80. léta minulého století je to velmi netypický scénář. Vše, co bylo řečeno, dále potvrdila i matka jeho spolužáka a spolužačky, paní Anne Rifat, která tou dobou figurovala v sandiegské komunální politice. Ona sama si s ním rozuměla a během návštěv ho nechávala, aby si zkoušel její kabáty a pláštěnky, které se mu moc líbily.
Po vyčerpávající a pro příběh důležité části o Andrewově dospívání se nyní přesuneme do životní etapy, která bude mít na jeho život doslova destruktivní dopad. Tato etapa začíná v posledním ročníku jeho středoškolského studia.
Pohledný mladík
Další kapitola nás ve svém počátku zavede do čtvrti Hillcrest v samotném srdci San Diega. V této čtvrti se nachází velké množství nočních barů a podobných podniků, kam za zábavou docházely rozmanité vrstvy zdejší společnosti. V roce 1986, ve kterém se nyní nacházíme, šlo o místo, kde se ve velkém scházeli gayové, jelikož si zde užívali svobodu a mohli na chvíli opustit své běžné životy. V tomto roce se navíc Andrew dostal do posledního ročníku, a jeho extroverze se začala dostávat na hranu extravagance a jeho zájem o studium rapidně opadl. Jeho životopisci uvádějí, že k tomu došlo právě v důsledku návštěv nočních barů v Hillcrest. V těchto barech mu díky jeho fyzické vyspělosti nalévali alkohol, aniž by po něm chtěli jakýkoliv průkaz a Andrew se tam seznámil s lidmi pochybné existence. Podle některých svědectví tam se svými novými přáteli nekonzumoval jenom alkohol, ale i návykové látky. Taktéž se na těchto místech seznamoval se staršími muži, kteří mu za intimní služby kupovali návykové látky a nové oblečení, čemuž naprosto propadl a prakticky se stal prostitutem. Jeho bývalá spolužačka Stacy Lopez vzpomínala, jak jednoho dne přišel do školy v novém červeném saku a svěřil se jí, že mu ho koupil starší muž z Hillcrest, se kterým udržoval milenecký poměr. Stacy ho varovala, aby nepropadl tomuto životnímu stylu, ale už tehdy prý na něm viděla, že už mu dávno propadl. V tom samém saku pak šel i na svůj maturitní ples. Zajímavé, je že v této době začal před svými milenci tajit svůj skutečný filipínský původ, a všem tvrdil, že je latinský Američan. V souvislosti s tím si začal říkat David Morales, aby ještě zvýraznil svůj údajný španělský původ. Tato lež ale zasáhla i jeho psychický stav, protože začal nenávidět svoji identitu a svým milencům vyprávěl naprosto jiný životní příběh, než svým spolužákům. Andrew miloval skutečnost, že v barech se nikdy nemusel nijak snažit udělat dojem, a i přesto byl středem pozornosti mužů, kteří mu koupili vše, na co si pomyslel. Zmínění muži totiž byli často úspěšní podnikatelé, architekti, manažeři či právníci a do Hillcrest utíkali od svých oficiálních rodin. Změna Andrewovy osobnosti se projevila i v jeho vztahu ke zbraním, jelikož jeho blízcí a spolužáci tvrdili, že v této době u sebe téměř neustále nosil pistoli.
Andrew v této době stále bydlel se svými rodiči, jejichž vztah se v době jeho maturity dostal na bod mrazu. Modesto trávil většinu času v práci či na jiných místech mimo domov a doma jen ležel na gauči a se svojí ženou prakticky vůbec nekomunikoval. Jediné, co je spojovalo, už byly jen děti. To už se nacházíme v roce 1987, kdy Andrewovi bylo 18 let a měl se rozhodnout pro své budoucí profesní směřování, do čehož se opět vložil jeho otec. Modesto chtěl mít ze svého oblíbeného syna špičkového diplomata, a proto ho tlačil, aby odešel studovat do Washingtonu slavnou Georgetownskou univerzitu. Aby v něm vytvořil touhu stát se diplomatem, tak ho brával na veřejně přístupné konference do budovy OSN, kde se pohybovali pracovníci v diplomatických službách. Rodiče už tehdy ale věděli jen málo o synově skutečném životě a už vůbec nic o jeho mileneckých poměrech se staršími muži, takže jejich snahy vyplynuly do prázdna. Andrew neměl ambice se stát diplomatem a rozhodně nechtěl odcestovat přes celé Spojené státy kvůli škole, ve které by musel podávat excelentní výsledky a neměl by čas se věnovat své vlastní zábavě. Nakonec ale došlo ke kompromisu, kdy Andrew neodešel do Washingtonu na soukromou školu, ale přihlásil se na veřejnou Kalifornskou univerzitu, kde měl na její sandiegské pobočce studovat historii. Spíše než historii se ale věnoval svým „kamarádům“ v barech, kteří mu během jeho prvního vysokoškolského ročníku koupili mnoho hodnotných darů. Jeden mu dal kreditní karty s prakticky neomezeným limitem, zatímco jiný mu věnoval nové sportovní auto Nissan 300ZX za 30 tisíc USD. Někteří z jeho milenců byli ve svých oborech známé osobnosti, a proto ho s sebou brávali na důležitá setkání, během kterých se Andrew seznámil s významnými obchodníky, politiky a celebritami. Během těchto schůzek vystupoval jako jejich asistent. Svět plný neomezených příležitostí, peněz a slávy Andrewa naprosto pohltil a zároveň odtrhl od reality běžného společenského dění. Na tuto realitu narážel v domě svých rodičů, se kterými tou dobou stále bydlel a svůj druhý život před nimi tajil. Koncem prvního ročníku na univerzitě už ale rodičům bylo divné, kde jejich syn bere drahé oblečení, luxusní doplňky a sportovní auto. Současně jim přišlo zvláštní, že všechny večery tráví mimo domov i přesto, že by se měl učit na zkoušky. Když se ho Modesto s Mary ptali, kde tráví volný čas a kde si vydělal na tak drahé věci, tak si buď vymyslel nějakou lež, nebo je jednoduše ignoroval.
Rok 1988, kdy Andrew končil svůj první ročník na Kalifornské univerzitě, přináší do doposud lineárního příběhu velký zlom, který ovlivní všechny členy domácnosti Cunananových. Komise pro kontrolu cenných papírů společně s orgány finanční správy tehdy zjistili, že Modesto Cunanan nabízí svým klientům jako burzovní makléř falešné akcie, ze kterých měly podle jeho slov plynout obrovské zisky. Mezi jeho nejoblíbenější patřily akcie neexistující rychle rostoucí gastronomické firmy Big Caesar’s Pizza. Jedna akcie měla stát 500 USD. Andrewův otec si tak po několik let, kdy svojí rodinu zahrnoval nadstandardním životním stylem, budoval klasické ponziho schéma, kdy vyplácel dříve příchozí klienty penězi těch novějších. Většina zisku ale šla do kapsy Modesta, který tak mohl financovat jejich život v krásné čtvrti a synovu soukromou školu. Dohledové orgány jeho rozsáhlý podvod okamžitě předaly státnímu zastupitelství, které proti němu zahájilo trestní řízení. Celková škoda měla činit 106 tisíc USD. Modesto věděl, že v Kalifornii ho trest nemine a tak si urychleně vyřídil turistické vízum a prakticky bez rozloučení uprchnul na své rodné Filipíny. Mary tak zůstala se svými čtyřmi dětmi sama a bylo jí jasné, že si takto vysoký životní styl nebudou moct bez Modesta dovolit. Její představy se brzy staly realitou, když se museli přestěhovat do malého nepěkného domu. Jediné, co jim po hlavě rodiny zbylo, byl výsluhový šek od námořnictva, na který měla Mary ze zákona nárok. Andrewa otcův odchod nezasáhl jen materiálně, ale i psychicky, protože svého otce vnímal jako vzor hodného a úspěšného člověka. Nyní ale jeho počínání vnímal jako zradu. Tato zrada ho natolik vyvedla z míry, že kvůli ní zanechal studia na vysoké škole.
Nyní přichází revoluční rok 1989, kdy Maďarsko otevřelo hranice s Rakouskem, ve Východním Německu vzniká Nové fórum, Rumunsko prožívá krvavou revoluci, zatímco Československo se vydává sametovou cestou. Život rodiny Cunananových ve vzdálené Kalifornii v tomto roce také procházel bouřlivým obdobím, protože se Mary díky všelijakým drbům dozvěděla, kde její syn bere peníze a luxusní zboží. Současně s tím se dozvěděla, že je gay, protože ho uviděla, jak se v centru města líbá se starším mužem. Jejich vztah se poté vyostřil natolik, že se Andrew během jedné hádky neudržel a svojí matku vrhnul proti zdi, čímž jí pohmoždil rameno. Kvůli špatným vztahům s matkou se rozhodl navštívit svého otce na Filipínách, o kterém se po svém příletu dozvěděl, že žije ve špinavé chatrči, téměř jako bezdomovec. Andrew si ale s sebou nevzal žádné peníze navíc, jelikož předpokládal, že mu návštěvu i odlet zaplatí otec. Proto byl nucen se vydat do nechvalně proslulých filipínských ulic a nabízet mužům své tělo. Později vzpomínal, jak pro něj byla tato zkušenost traumatizující, jelikož tam nikdo nedbal na osobní hygienu a ve vzduchu byla neustále cítit hniloba z odpadků a drůbeží výkaly. Hned, jak si vydělal na zpáteční let, tak nasedl do letadla, aniž by se se svým otcem řádně rozloučil. Po návratu do Spojených států mu bylo jasné, že se nemůže jen tak vrátit domů, a tak zkontaktoval svojí stejně starou spolužačku z univerzity a kamarádku Liz Cote, kterou požádal o spolubydlení. Liz tehdy žila v krásném a velkém domě ve městě Berkley u San Francisca, které je proslulé svoji gay komunitou. Žila tehdy se svým o 10 let starším snoubencem Philipem Merrillem, který pracoval jako softwarový inženýr a většinu času trávil mimo domov. Philip s Andrewovou nabídkou souhlasil, protože věřil, že bude jeho snoubence dělat dobrého společníka. Liz pocházela ze zámožné rodiny a měla tedy poměrně velký společenský kapitál, čímž Andrewa vrátila zpět do jeho oblíbeného prostředí kalifornské smetánky. Díky ní se seznámil s bohatým sběratelem umění Jamesem DeSilvou, který ho okouzlil natolik, že začal používat jeho příjmení jako pseudonym. Z Davida Moralese se tak stal Andrew DeSilva. Taktéž se znal s Jamesovou manželkou, která se osobně znala se slavnou zpěvačkou Deborah Harry, která působila v rockové kapele Blondie. Andrew na základě toho nepřijal pouze jejich příjmení, ale příběhy, které mu tento starší manželský pár vyprávěl, pak před jinými lidmi vydával za příběhy svých vlastních rodičů. Na tom je vidět, že Andrew měl velký problém se svojí vlastní identitou, což mohl být jeden ze spouštěčů jeho pozdějšího vražedného jednání.
Andrew se v novém prostředí velmi rychle zorientoval a začal žít stejným životním stylem jako v San Diegu – navštěvoval noční podniky a za intimní služby se nechával vyživovat svými milenci. Nikdy ho nenapadlo začít budovat vlastní kariéru a postavit se na vlastní nohy, a to i přesto, že počátek 90. let k tomu byl ideální. Neustále spoléhal na to, že je pohledný mladík, o kterého mají jiní muži enormní zájem. Jeho nezřízeného životního stylu si povšiml i Philip, který později vzpomínal, jak se Andrew chodil domů jen vyspat a jinak si užíval přepychový život v nočních klubech. Podle něj byla jeho největší přednost schopnost se k někomu vetřít a pak si nechat platit své výdaje. Jejich vzájemné soužití ale bylo dobré. Mezi jeho příjmy některé zdroje navíc uvádí i obchodování s návykovými látkami, ale toto tvrzení nebylo v souvislosti s tímto jeho životním obdobím potvrzeno. Jeho nejoblíbenějším barem se zde stal Midnight Sun, ve kterém trávil většinu svého času a seznámil se zde s velkým množstvím zámožných a vlivných lidí. Jedním z nich byl i právník Eli Gould, který se živil zastupováním obřích technologických korporací z proslulé Silicon Valley. Eli Andrewa okouzlil podobně jako James DeSilva, což se projevilo na další vědomé deformaci jeho osobnosti. Eli byl totiž židovského původu a doma žil podle některých zásad judaismu. Andrew se tentokrát začal naopak stydět za své italské předky a tvrdil, že jeho matka byla Židovka. Eliho role v tomto příběhu ale byla důležitější než by se mohlo zdát. Jako významný právník se znal se známými osobnostmi, jako byl například Gianni Versace.
Cesta do pekel
Hned na začátku třetí kapitoly si rychle vysvětlíme, kdo vlastně Versace byl. Giovanni Maria Versace se narodil v prosinci 1946 v jedné z nejchudších oblastí Itálie, v Kalábrii. Jeho láska k módě začala již v útlém věku, jelikož od dětství vypomáhal své matce, která pracovala jako vedoucí krejčovského salonu. Giovanni, který si později začne říkat zkráceně Gianni, již ve svých 10 letech navrhnul vlastní model šatů. V roce 1972 se přestěhoval do severoitalského Milána, který je označován jako hlavní město módy a začal zde pracovat pro významné oděvní společnosti. O 6 let později pak zakládá za podpory svých sourozenců vlastní módní značku, která je od svých prvopočátků proslulá svojí extravagancí. Tváří značky se stala bájná Medúza a mezi její hlavní motivy patří řecké či barokní vzory často prolnuté zlatou barvou. Nová značka se velmi rychle uchytila a získala ohromný věhlas po celém světě. Během 80. let se Versace přestěhoval z Itálie do Spojených států, kde střídavě žil v New Yorku a v Miami. Nikdy neskrýval, že je gay a otevřeně udržoval vztah s módním návrhářem Antoniem D’Amicem. Tato jeho otevřenost a skutečnost, že navrhoval kostýmy pro sanfranciskou operu, ho tak jednoho říjnového dne roku 1990 zavedla do sanfranciského klubu Colossus, kam byl pozván na VIP akci. I přesto, že se mnoho lidí domnívá, že Andrew se s Versacem nikdy nesetkal a následná vražda byla pouhou náhodou, tak se dochovalo svědectví několika lidí, kteří tuto domněnku vyvracejí. Podle jistého Stevena Gomera, který se s Cunananem osobně znal, byl na zmíněnou VIP akci pozván i Andrewův tehdejší milenec Eli Gould, který jej vzal s sebou. Samotný Gould pak tvrdil, že Versace byl na večírku do určité míry středem pozornosti, a když se po svém příchodu se všemi pozdravil, tak vyhledával spíše tišší část klubu. Na tomto místě objevil sympatického mladíka, se kterým se dal do hovoru. Jistě nemusím zdůrazňovat, že šlo o Cunanana. Andrew byl z jejich společného setkání ohromen a podle jeho přátel se k této události vnitřně přilnul, protože se k ní později často vracel. Podle některých svědků si ho měl Versace splést s jiným mladíkem, kterého potkal u Comského jezera na italsko-švýcarské hranici. Po krátkém období vrcholu slávy se ale Andrewův život opět mění k horšímu. Jeho přátelé Liz a Philip, kteří mu pronajímali volný pokoj, se několik měsíců po tomto setkání odstěhovali a Andrew odmítal bydlet sám ve vlastním pronájmu.
Stejně rychle jak opustil San Diego, tak opustil San Francisco a požádal svojí matku, aby ho přijala ve svém domě. Ta se nad ním slitovala a nechala ho u sebe žít. Zajímavé je, že v této době se Andrew pokusil navázat na své dřívější studijní úspěchy a znovu se zapsal na sandiegskou pobočku Kalifornské univerzity, kde zahájil kombinované studium. Vzhledem k tomu, že si nikdy nenašetřil žádné peníze a matka ho odmítala živit, tak si musel najít práci. Pracoval tedy na zkrácený úvazek jako prodavač v secondhandu Thrifty Junior v Rancho Bernardo a podle mnohých svědectví svojí práci nenáviděl. Peníze v této době navíc nemohl získávat od svých dřívějších milenců, protože si během jeho nepřítomnosti našli jiné a mladší protějšky. To ho sice frustrovalo, ale i přesto veškerý volný čas trávil v barech, kde opět ve velkém konzumoval alkohol a návykové látky. Jeho neměnící se životní styl se odrazil i na jeho vztahu s matkou, který byl přinejmenším znepokojující. Mezi lety 1991 až 1994, kdy pracoval v obchodě a žil u matky, se z jejich domu často ozývaly hlasité hádky a občas docházelo i k fyzickému násilí. Andrew se často vracel domů až k ránu a spal až do odpoledne, kdy své matce nařizoval, aby vyvěsila pevnou linku, aby ho nerušily příchozí telefonáty. Jak již bylo řečeno, tak jeho volný čas často vyplňovalo i studium na univerzitě, jejíž akademické prostředí se za těch pár let poněkud změnilo. Na zdejším kampusu totiž fungoval uzavřený gay klub, fungující po vzoru tajných univerzitních bratrstvech. Jde o běžnou spolkovou činnost, kterou nalezneme na každé americké univerzitě. A právě v této komunitě se seznámil s jistým Robbinsem Thompsonem, který ji čas od času navštěvoval. Pan Thompson podnikal v oblasti rozvíjejícího se a hlavně lukrativního počítačového průmyslu, a proto se s ním Andrew rychle spřátelil. Thompson ale nebyl oproti svému novému příteli otevřený a svojí orientaci tajil. Nicméně toužil proniknout do světa gay barů a Andrew mu měl posloužit jako průvodce tímto neznámým světem. Když Andrew pro určité době zjistil, že Robbins mu krom dobré společnosti nechce nic jiného nabídnout, tak se upřel na staršího architekta Lincolna Astona, kterého poznal právě během provázení Thompsona. Ten byl ochoten za jeho společnost platit.
Následné směřování příběhu se odrazí od různorodých lží, které Andrew kolem sebe trousil. V jednu chvíli tvrdil, že je potomkem bohaté rodinné dynastie a nyní čeká na výplatu ze svěřenského fondu, zatímco jindy tvrdil, že je napojen na organizovaný zločin. Lidé okolo něj buď tyto pohádky neposlouchali anebo si mysleli, že jsou součástí jeho zvláštního humoru. Potíž byla v tom, že Andrew byl v sandiegských gay barech už „známou firmou“ a mnoho jeho bývalých milenců či kamarádů tyto lži unavovaly. On sám si toho byl vědom, a proto se zaměřoval spíše na návštěvníky z jiných měst, kteří ho neznali. Takovýchto cizinců ale bylo poměrně málo a Andrew začal své vysychající příjmy zaplácávat běžnou prostitucí a natáčením snímků pro dospělé. Aby si z této činnost vydělal co nejvíc peněz, tak hrával ve snímcích, které se vyznačovaly vysokou brutalitou. Když v baru potkal nějakého cizince, tak si podle nálady a situace vymyslel vlastní osobnost, kterou pak celý večer hrál. Svědci vzpomínají, že od jeho návratu ze San Francisca často do svých lží zapojoval svůj vztah s Versacem. Vytvářel dojem, že se s ním přátelí a tvrdil, že spolu chodívají na večeře do sanfranciské restaurace Star. Jedním z cizinců, kterým takto lhal, byl i absolvent námořní výcvikové akademie a válečný veterán Jeffrey Trail. Tento 23letý hnědooký mladík, přezdívaný Jeff, pocházel z dobře situované rodiny z DeKalbu ve státě Illinois. Pouhé tři roky před jejich setkáním se přihlásil k námořnictvu a absolvoval základní výcvik na známé námořní akademii v Annapolis v Marylandu. Odtud ho poslali do války v Perském zálivu a po skončení války sloužil na lodi, kotvící v sandiegském přístavu. Jeff byl stejně jako Andrew gay, ale na rozdíl od něj svoji orientaci tajil. Zejména kvůli svému povolání. V době kdy se oba muži seznámili, udržoval Jeff tajný milostný poměr se svým důstojníkem. Jeffrey byl ze svého nového civilního přítele nadšený natolik, že ukončil poměr s důstojníkem a věnoval se pouze Andrewovi. To se tehdy psal rok 1992.
V této době se od něj odvrátila drtivá většina jeho bývalých milenců, kteří randili raději s emocionálně stabilnějšími a hlavně mladšími jednici. Andrew se tak již poněkolikáté dostal do tíživé finanční situace, kterou odvracel obchodováním s návykovými látkami. Oproti předchozímu období jsou prý tyto zprávy ověřeny z více zdrojů a údajně začal létat po celých Spojených státech. Tyto lety ale nebyly náhodné, jelikož měl zajišťovat distribuci těchto látek po celé zemi. Každý, kdo o jeho obchodování věděl, se divil, že ho tehdy úřad DEA, zabývající se touto kriminální činností, nezadržel. Po dvou letech v tomto byznysu se na něj ale usmálo štěstí, jelikož si ho vyhlédl jeden starší gay jménem Norman Blachford, o kterém bylo v jejich komunitě známo, že si okázale vydržuje několik milenců středního věku. Blachfordovi se tehdy za záhadných okolností uvolnilo jedno místo a sháněl nového milence. Jeho volba padla na Andrewa, který tak v roce 1994 zanechal svých nelegálních obchodů a plně se věnoval svému novému chlebodárci. Trávil s ním mnoho času a dokonce podnikli pár cest do Evropy, zejména do Španělska, přičemž byl téměř neustále pod vlivem. Nicméně se i nadále stýkal Jeffreyem Trailem. Nyní vám povím něco, co Andrew tehdy nevěděl. Jeho předchůdce byl Blachfordem vydržován celých 26 let dokud nezemřel na AIDS. V této době již můžeme s klidem říct, že Andrew byl těžce závislý toxikoman a podle toho se také choval. Jeho dřívější přátelé si všímali, že byl naprosto nespolehlivý a nevyzpytatelný. V náručí Normana Blachforda zůstával až do zimy 1995, kdy potkal další klíčovou postavu svého životního příběhu.
Aby si Andrew občas odpočinul od Normana, tak na vlastní pěst navštěvoval bary, kde se bavil s neznámými lidmi. Jednoho prosincového večera roku 1995 se v baru seznámil s mladým architektem Davidem Madsonem, který na západní pobřeží přicestoval pracovně. Nutno poznamenat, že tím stejným způsobem se seznámil i s námořníkem Jeffem Trailem. Madson dokonce pocházel z podobné oblasti jako Trail – z Minnesoty. Andrew se s Davidem dal v baru do řeči a dokonce spolu strávili celou noc. Tentokrát pouze v přátelském duchu a pouze debatovali. Jejich přátelství bylo následně prohloubeno společně stráveným víkendem a mohlo se zdát, že v něm našel spřízněnou duši, která by mu dala pocit vnitřního útěku. Po tomto víkendu se David již vracel zpět do Minneapolis, ale přislíbil, že budou v kontaktu. Andrew potřeboval vymyslet způsob, jak se s Davidem pravidelně scházet a zároveň nepopudit Normana, který si ho logicky uzurpoval jen pro sebe. Vymyslel si tedy, že je stále ženatý a má čtyřletou dceru. S manželkou prý ale dlouhodobě nežije, ale nyní musí vyřizovat rozvod a čas od času musí pohlídat své dítě. Aby mu uvěřili, tak všem ukazoval společnou fotografii s Liz, se kterou žil v San Franciscu. Tuto lež používal jak na Normana, tak na Davida. Davidovi se ale příliš nelíbilo, že svůj dřívější život udržuje v tajnosti a vůbec mu o něm nevykládá. Andrew mu tedy sdělil, že pochází ze zámožné rodiny, která dříve čelila útokům podvodníků a vypěstoval si tak návyk nesdělovat cizím lidem nic ze svého soukromí. Jejich vztah ale nakonec posunul na milostný poměr, ale David si zřejmě jejich vztah představoval jinak než Andrew. David byl sice zahrnován drahými dary a zván na drahé večeře, ale jeho představa byla spíše romantická než okázalá. Jejich vztah na dálku z tohoto důvodu vydržel jen do jara 1996, kdy David odmítl pokračovat dál. Zatímco on svým přátelům sdělil, že z Andrewa cítil cosi temného a nebezpečného, tak Andrew všem tvrdil, že přišel o lásku svého života. Jejich rozchod ale zastínila další dovolená s Normanem, se kterým strávil prakticky celé léto v jižní Francii. V této době se Andrew nacházel na svém psychickém i fyzickém dně. Jeho vzhled se začal rapidně měnit. Přibral přibližně 15 kg, začaly mu vypadávat vlasy a jeho hebká tvář čelila vráskám. Předpokládá se, že ve Francii se navíc dozvěděl, že jeho předchůdce trpěl onemocněním AIDS, což pro něj byla poslední rána.
V září 1996 ukončil svůj vztah s Normanem a i nadále žil svým okázalým životem. První potíže přišly hned, kdy nezaplatil své útraty kreditní společnosti. Kreditní karty, které mu věnoval a hradil Norman, totiž byly napsány na Andrewovo jméno, ale teď už dluhy nikdo neplatil. Aby se uživil, tak se opět vrátil k nelegálnímu obchodování. Po psychickém zhroucení na podzim toho roku potkal svoji dobrou kamarádku ze střední školy Stacy Lopez, která na jejich setkání nikdy nezapomněla. Sdělila, že Andrewa nikdy v podobném stavu neviděla a málem ho nepoznala. Jeho fyzický vzhled se velmi změnil a jeho sebevědomí se úplně vytratilo. Prý se před ní rozbrečel a tvrdil jí, že nedávno ztratil svoji životní lásku, že mu nic nevyšlo podle plánu a že je sám zděšen ze svého vzhledu. Jeho zdravotní obtíže všeho druhu jsou vysvětlovány jeho téměř neustálou konzumací alkoholu a návykových látek a možnou nákazou nějakou pohlavní nemocí. Jeho zhoršující se zdravotní stav ho v lednu 1997 donutil dojít do nemocnice na HIV test, přičemž lékaři Mikeu Dudleymu sdělil: „Jestli zjistím, kdo mi to udělal, tak ho dostanu!“ Výsledky vyšetření se ale nikdy nedozvěděl, protože si je ze strachu nevyzvednul. Nicméně byl přesvědčen, že nakažen je. V této době začal obrážet své přátelé po celých Spojených státech i v zahraničí. Jednoho například navštívil ve Washingtonu D. C., jiné zase v Mexiku a Kanadě. V rámci jeho cestování poznamenám, že se od dob svých středoškolských studií naučil několik cizích jazyků. Hovořil španělsky, německy, francouzsky a ovládal i filipínský Tagalog. Díky svědectví sestry Jeffa Traila víme, že na jaře 1997 telefonicky zkontaktoval Jeffa a nabídl mu společnou distribuci návykových látek. Jeff sice jeho nabídku odmítnul, ale svěřil se mu, že před rokem odešel od námořnictva a přestěhoval se z rodného Illinois do Minneapolis v Minnesotě. Tam pracoval jako oblastní manažer ve společnosti Ferrellgas prodávající plyn propan a i tam navštěvoval gay komunitu. Právě tam došlo k obrovské náhodě, což bylo setkání a spřátelení se s Davidem Madsonem. Ten totiž z Minneapolis pocházel a po svém návratu ze San Diega navštěvoval zmíněnou komunitu. Jejich společná známost ale Andrewa rozzuřila. Jeff se poté své sestře svěřil, že nemá ze svého bývalého přítele dobrý pocit a proto si raději pořídil samonabíjecí pistoli Taurus PT100. Počátkem dubna 1997 se Andrew vydal za svými starými přáteli do San Francisca, kde pobyl celé dva týdny. Důvod ani průběh této návštěvy není znám, ale předpokládá se, že se tam chtěl dostat k hotovosti kvůli přečerpání kreditního limitu.
Po návratu zpět Andrew uspořádal 24. dubna 1997 v baru California Cuisine oslavu, kterou nazval „Poslední večeře“. Místo velkolepé party ale hosty čekalo melancholické rozloučení, při kterém jejich hostitel vzpomínal na staré časy a připomínal si jejich společné zážitky. Všem tvrdil, že odjíždí do Minneapolis srovnat nějaké účty, přičemž nikdo netušil, že hodlá zahájit vražednou sérii. A právě tu si popíšeme v následné kapitole.
Vražedná série
V polovině dubna si Andrew zakoupil za své poslední peníze na kartě American Express letenku u společnosti Northwest Airlines ze San Diega do Minneapolis a v pátek 25. dubna nasedl do letadla. Ještě předtím než se vydal na svůj údajný víkendový výlet, tak zavolal Davidovi, jestli by u něj nemohl několik dní pobýt. Udával, že si potřebuje na chvilku odpočinout od San Diega a rád by si promluvil jako v době jejich přátelství. Vyšetřovatelům se nikdy nepodařilo s jistotou prokázat, jestli tehdy plánoval skutečně vraždit, anebo chtěl například z Davida vymámit peníze. Oslava z 24. dubna ale spíše poukazuje na první variantu. Nicméně zpět k našemu příběhu. 25. dubna vyzvedl David Andrewa na letišti v Minneapolis a odvezl do ho svého podkrovního bytu na 2nd Avenue North č. p. 280. Šlo o moderní bytový dům, a tudíž během pohybu po společných prostorách potkávali sousedy. Po ubytování se vydali do restaurace Nye’s a večer se přesunuli do nočního baru The Gay 90’s, který David pravidelně navštěvoval. Díky návštěvě baru víme, že David se nevěnoval jen Andrewovi, ale i svým přátelům, kterým sdělil, že není z této návštěvy nadšený. Podle jejich slov se David chtěl svého hosta zbavit a rozhodně s ním nechtěl trávit celý víkend. Během následného rozhovoru si Andrew ověřil, že se David vídá s Jeffem a mají spolu dobrý vztah. Tato skutečnost ho prý rozčílila a udělal Davidovi scénu, během které se domáhal setkání s Jeffem. Tím končí ověřitelná část dne, jelikož odešli z baru a do druhého dne je nikdo neviděl. Vyšetřovatelé se ale během pozdějšího vyšetřování domnívali, že jednoduše odešli domů. Jejich sousedé totiž vypověděli, že toho dne večer v domě potkali neznámého muže ve značkovém bílém tričku Banana Republic a s modrou kšiltovkou, který odpovídal Cunananově popisu. Druhý den ráno David splnil své slovo a domluvil Andrewovi setkání s Jeffem. Odjeli tedy do jeho bytu, kde se Jeff nacházel se svým tehdejším přítelem Jonem Hackettem. Ani jeden z nich ale neměl na návštěvu náladu, protože právě na tento víkend plánovali oslavu Jonových narozenin. Čtveřice se tak dostala do svízelné situace, jelikož si ani Jeff ani David nepřál Andrewovu přítomnost. Nakonec se ale shodli na tom, že Andrew může sobotu a neděli strávit v Jeffově prázdném bytě, jelikož měli oslavu spojenou s víkendovým pobytem v hotelu. Podařilo se jim tak se nevítaného hosta zbavit, aniž by spustil hysterický záchvat. Jeff mu pak slíbil, že až odpoledne odjedou, tak mu nechá klíč od bytu pod rohožkou. To se také stalo.
To, co se dělo dále nebylo nikdy plně objasněno a krom několika svědeckých výpovědí budu vycházet z nejpravděpodobnějších závěrů policie. Andrew během svého pobytu v Jeffově bytě nalezl jeho pistoli Taurus, kterou si ponechal u sebe. V neděli 27. dubna skončil Jeffovi a Jonovi víkendový pobyt v hotelu a Jeff Jona odvezl domů. Z pozdějšího vyšetřování víme, že se v ten den večer uskutečnil hovor z Davidova bytu na Jeffův telefon. Předpokládá se tedy, že Andrew během soboty nebo v neděli ráno opustil Jeffův byt a vrátil se zpět k Davidovi. Co se mezi nimi událo, sice nevíme, ale na základě zjištěných skutečností bude David považován za spolupachatele následné vraždy. Hned po uskutečnění hovoru se Jeff dostavil do Davidova bytu a strhl se mezi nimi nepříjemný rozhovor gradující v hádku. Sousedé vypověděli, že z doposud tichého bytu se po 21 hodně začala ozývat hádka, která se ve 21:45 změnila ve rvačku. Podle nich se v bytě hádali zejména dva neznámí muži, přičemž David, jehož hlas dobře znali, se snažil roztržku ukončit. Jeho snahy se však minuly účinkem a po desetiminutové rvačce hlasy zcela utichly. Sousedé, kteří povyk slyšeli, ale případ neoznámili policii, protože se domnívali, že jde například o rodinné neshody a navíc nikdo nevolal o pomoc. „Nejdříve jsem zaslechl ten křik a jeden z nich zařval: už konečně vypadni. Poté se otevřely dveře, které někdo vzápětí zabouchnul. Pak následovaly tupé rány.“
První, kdo si všiml, že něco není v pořádku, byl Jeffův přítel Jon, který s ním měl domluvené večerní střetnutí v baru The Gay 90’s. Když Jeff dlouho nepřicházel, tak se Jon rozhodl v baru čekat a popíjel až do zavírací doby ve 3 ráno. Následně se vydal k Jeffovi domů, kde zvonil na jeho byt, ale nikdo mu neotvíral. To ho celkem vyděsilo a obával se, že by se mu mohlo něco stát. Brzy ráno tedy obvolával nemocnice a policejní stanice, jestli není zraněný nebo zatčený. Jeff ale nikde nebyl, a tak se Jon vydal na policejní stanici nahlásit jeho náhlé zmizení. Policisté ho ale odmítli s tím, že nebudou 28letého válečného veterána v plné síle po několika málo hodinách vkládat do seznamu pohřešovaných a určitě se brzy sám objeví. Neobjevil se a během pondělního rána Jeff ani David nepřišli do práce, což bylo z pohledu jejich zaměstnavatelů velice zvláštní, protože šlo o spolehlivé zaměstnance. Podobný pocit zachvátil i Andrewovy přátelé v San Diegu, kteří v pondělí očekávali jeho návrat. Jeden z nich, který měl z dřívějška kontakt na Davida, se mu pokoušel dovolat, ale nikdo telefon nebral. Jeffovy kolegyně Linda Elwell a Laura Booher se hned v pondělí odpoledne vydaly svého kolegu hledat a od jeho sousedů se dovtípily, že by mohl být u svého kamaráda Davida Madsona, u kterého běžně trávil dost času. Když Linda s Laurou zabouchaly na dveře č. 404 na 2nd Avenue North 280, tak se opět nikdo neozýval. Zkontaktovaly tedy správkyni budovy Jennifer Wiberg, kterou přiměly k otevření bytu univerzálním klíčem. To co tam nalezly, bylo natolik šokující, že okamžitě zavolaly policii.
Policisté po příjezdu vstoupili do podkrovního bytu, který disponoval velkým obývákem. Ten vykazoval známky souboje a na podlaze se nacházely menší krvavé louže, které se zjevně někdo pokoušel rychle utřít. Některé předměty byly navíc potřísněny krevními rozstřiky. Uprostřed místnosti byl ale čtvercový prostor, na kterém krevní louže chyběly. Tato skutečnost byla ihned vysvětlena nálezem těla za pohovkou. Nacházelo se tam lidské tělo zabalené v orientálním koberci, o kterém se policisté zprvu domnívali, že jde o majitele bytu Davida. Mezi tělem a kobercem bylo navíc vloženo několik ručníků, kterými chtěl pachatel mírnit krvácení. Když tělo z koberce vytáhli tak v jeho kalhotách objevili peněženku s veškerými doklady, a dle nalezeného řidičského průkazu šlo o Jeffa Traila. Zajímavé je, že oběť měla na ruce analogové hodinky, které se zasekly přesně v 9:55, tedy v době, kdy měla zemřít. Žádné další tělo nebylo v bytě nalezeno a podle zmíněných markantů se kriminalisté domnívali, že místo nálezu těla se shoduje s místem činu. V bytě byla dále nalezena vražedná zbraň, kterou bylo větší kladivo. Vyšetřovatel Minneapoliské policie Robert Tichich, kterému byl případ svěřen, zahájil po obhlídce místa činu výslechy sousedů a přítomných dam, které byt otevřely. Správkyně mimo jiné vypověděla, že o víkendu potkala Davida s Jeffem a ještě jedním neznámým mužem, který se jí představil jako Andrew. David byl ale podle ní nebývale nešťastný a vystresovaný. Krom sousedů, kteří celou roztržku slyšeli, byl hlavním svědkem Jon Hackett, který se s neznámým cizincem osobně setkal a měl možnost s ním krátce hovořit. Kriminalisté pak zavítali do Jeffova bytu, kde si během prohlídky pustili záznamník, ve kterém Andrew urgentně žádal Jeffa, aby přišel do Davidova bytu. Současně s tím bylo zjištěno, že byla odcizena Jeffova legálně držená zbraň a 10 nábojů. Hlavním podezřelým byl v tuto dobu již Andrew Cunanan, jehož batoh s osobními věcmi a některými doklady byl nalezen v Madsonově bytě. David byl tou dobou veden jako spolupachatel, který minimálně pomáhal Andrewovi vylákat Jeffa do svého bytu, poté ukrýt jeho tělo a následně utéct pryč. V horším případě se přímo podílel na vraždě. Nutno poznamenat, že vyšetřovatel ani státní zástupce nevěděl, jak daný čin klasifikovat, jelikož mohlo jít dle získaných informací jak o plánovanou vraždu, tak o zabití v sebeobraně. Možná, že kdyby se Andrew tehdy zastavil a předložil vlastní verzi případu, tak by vyvázl pouze s obviněním za zabití. On se ale tou dobou již nacházel na útěku v Davidově červeném Jeepu Cherokee a mířil severovýchodním směrem.
Náš příběh se nyní přesouvá o šest dní dál, do 3. května 1997, a nacházíme se v okrese Chisago, severovýchodně od města Minneapolis. V ten den ráno šli dva rybáři k jezeru Rush, aby našli na jeho východním břehu vhodné místo k postavení stanu. Plánovali totiž příští víkend několikadenní rybaření. Během hledání vhodného místa v rákosí objevili bezvládné mužské tělo. Když se k němu přiblížili tak zjistili, že má střelná poranění. Vrátili se tedy zpět do Rush City a zavolali na úřad šerifa. Dispečeři okamžitě vyrozuměli zdejšího šerifa Roberta Shoemakera, který byl zrovna na hlídce. Šerif hlídkování ukončil a vyrazil se svými asistenty k jezeru, kde už na ně čekali zmínění rybáři. V rákosí už na ně čekalo tělo mladého vysportovaného blonďáka, který měl jeden vstřel v zátylku a druhý v zádech. Vzhledem k tomu, že posmrtný rozklad byl teprve ve svém počátku, tak šerif usuzoval, že smrt nastala maximálně před několika dny. V oblečení poškozeného byly nalezeny jeho doklady na jméno David Madson. Šerif tak rychle ve státní databázi hledaných osob zjistil, že jde o hledanou osobu, podezřelou z vraždy v Minneapolis. Oznámil tak případ minneapoliské policii, která si ho po příjezdu na místo převzala. Vyšetřovatel oba případy spojil a pokoušel se zmapovat jejich předchozí pohyb, jelikož se nyní nacházeli 100 km od Minneapolis. Podle nalezených stop u jezera se dalo předpokládat, že Andrew zajel s džípem až ke břehu, kde chvíli stál. Po určité době David vyběhl z auta a Andrew ho zasáhl střelou do zad, načež David padl tváří na zem. Andrew poté vystoupil z auta a dal Davidovi ránu jistoty do zátylku. Lékař dále v těle poškozeného objevil 10 mm střelu značky Smith & Wesson, odpovídající Jeffově odcizené pistoli Taurus PT100. Právě neobvyklá ráže nábojnic bude do určité míry určující, jelikož většina pistolí je konstruována na 9 mm náboj Parabellum. Kriminalisté si teď byli téměř jisti, že ukradenou pistoli má v držení Andrew a začali se domnívat, že hádku, při které Jeff zemřel, spustila tahanice o tuto zbraň. Během vyšetřování druhé vraždy se policii ozvali svědci, kteří tvrdili, že Andrewa a Davida viděli jet v červeném Jeepu severně od Minneapolis, kde se zastavili na oběd v místním baru. Nikdy se nepodařilo prokázat, zda-li byl David dobrovolným spolupachatelem nebo byl do vraždy zapleten náhodou. Taktéž se neví, jestli byl k jejich společnému útěku donucen agresivním pachatelem anebo odjel ze své vůle. Jediné, co se kriminalistům v jeho případě podařilo dokázat, bylo to, že Andrewovi pomáhal ukrýt Jeffovo tělo. Začátkem května byl ale David už po smrti a Andrew pokračoval dál sám, aby zavraždil další, tentokrát nejspíše náhodně vybranou oběť.
Mezitím, co se Andrew stočil s kradeným autem na východ a uháněl směrem na Chicago, oznámila policie případ Federálnímu úřadu pro vyšetřování (zkráceně FBI). Policisté tak splnili svoji zákonnou povinnost, jelikož jim unikal nebezpečný pachatel s bydlištěm v Kalifornii, vraždící v Minnesotě. Spáchané zločiny tak měly dle právního řádu mezistátní charakter. Agenti FBI v této chvíli ponechali pátrání po pachateli policii a místo toho začali mapovat pachatelův život. Získané informace mohly pátračům prozradit, ke kterým místům má pachatel osobní vztah a usnadnit jim tak pátrání. Agenti se ale brzy dozvěděli, že policistům nic neusnadní, jelikož Andrew každému svému příteli tvrdil něco jiného a nebylo možné zmapovat téměř nic. Jeho matka a sourozenci jim také moc nepomohli, protože o jeho skutečném životě prakticky nic nevěděli. Například Norman Blachford tvrdil, že Andrewovi rodiče žili v Santa Fe v Novém Mexiku a zároveň vlastnili dům v New Jersey. Jeho sestra se prý měla před několika lety odstěhovat právě do Minneapolis. Díky mnoha svědectvím tehdy agenti zjistili, že Andrew během svého života využíval příběhy svých milenců a idolů k tomu, aby si přizpůsoboval svůj životní příběh. Současně s tím prověřili odchozí i příchozí hovory z jeho telefonu, zjišťovali jeho pohyb podle plateb kreditní kartou a zároveň objevili jeho korespondenci s Davidem. Z té mimo jiné vyplynulo, že byli často v kontaktu.
V další části vražedné série se přesouváme do 650 km vzdáleného Chicaga, přesněji do historické čtvrti Gold Coast. Tou dobou tam žil jeden z nejbohatších mužů státu Illinois Lee Miglin. Šlo o 72letého realitního developera česko-litevského původu, specializujícího se na rozvoj kancelářských budov a komerčních prostor. Spoluvlastnil tehdy firmu Miglin-Beitler Developments, která pak byla rok po jeho smrti sloučena s jinou newyorskou developerskou společností. Ve svém městě nebyl však známý jen svojí obchodní činností, ale i tou filantropickou. Své vydělané peníze totiž využíval i k rozvoji zdejší komunity a účastnil se několika charitativních projektů. Jeho žena Marilyn, rozená Klečková, byla taktéž českého původu a vlastnila velkou kosmetickou společnost. I přesto, že by se mohlo zdát, že tento úspěšný podnikatel neměl s Andrewem žádné spojení, tak se později objevily výpovědi, které tyto muže spojují. Podle některých svědků se měl Miglin v Kalifornii sejít s architektem Davidem Madsonem a zároveň se tak seznámit s Andrewem Cunananem. Nejedná se však o ověřenou informaci. Nyní zpět k příběhu. Večer 3. května, kdy bylo objeveno Davidovo tělo, Andrew dorazil do Chicaga a objížděl historickou část města. Podle odhadů pozdějšího vyšetřování zastavil nedaleko Miglinova domu a zazvonil na něj. To bylo naposledy, co Miglina někdo viděl živého. V ten den totiž byl doma sám, jelikož jeho žena Marilyn odletěla pracovně do Kanady, přičemž se měla vrátit už druhý den. Miglin jí slíbil, že jí jako vždy vyzvedne na letišti. V neděli 4. května Marilyn přistála v Chicagu, ale její muž nikde nebyl. Myslela si, že ho zdržela kolona nebo nějaká nehoda a tak delší dobu čekala. Po chvíli ji ale zachvátil zvláštní pocit a měla strach, že se Leemu něco stalo. Proto si zavolala taxík a nechala se odvést k jejich rodinnému příteli Steveu Byerovi. Tomu se svěřila, že Lee nepřijel na letiště, což přišlo zvláštní i Steveovi. Miglin byl totiž dochvilný a pokud se někdy zdržel, tak se telefonicky omluvil. Pan Byer se tehdy zachoval jako gentleman a rozrušenou Marilyn doprovodil až domů. Po vstupu do domu se ale potvrdila její špatná předtucha. Vstupní hala nesla znaky souboje a na kuchyňské lince byla nalezená nedojedená vanička se zmrzlinou a pohozená plechovka od coly. V umyvadle pak nalezli nespláchnuté černé vousy, což indikovalo další osobu. Miglin byl totiž šedivý a měl neustále do hladka oholenou tvář. V koupelně se tedy musel holit někdo jiný. Tento neznámý musel dále použít sprchu, protože se v ní nacházelo nespláchnuté mýdlo a černé chlupy. Ručníky, které použil, však nevrátil na své původní místo, ale jednoduše je pohodil na zem. Takový nepořádek by podle slov Marilyn její manžel nikdy neudělal. Když se šli podívat do ložnice, tak objevili rozházené oblečení, přičemž několik kousků evidentně chybělo. Celý dům nesl známky toho, že ho někdo v rychlosti prohledával a zřejmě hledal peníze. To byla pravda, jelikož se ztratily dva tisíce USD a vzácné zlaté mince. Steve Byer pak vzpomínal, že když Marilyn procházela dům, tak si potichu neustále opakovala: „Vím, že je mrtvý.“ Po prohlídce obytných částí se pan Byer vydal prohledat garáž, která byla přímo spojena s domem. Hlavní důvod proč tam šel, byl Leeho zelený vůz Lexus LS 400 (modelový ročník 1995), jelikož se domníval, že ho pachatel ukradl. Měl pravdu, auto v garáži chybělo. Místo auta tam ale nalezl Miglinovo zohavené tělo. Tělo bylo spoutané a částečně zaházené pytli cementu, které pachatel nalezl v garáži. Patolog pak zjistil, že oběť měla polámaná žebra, který byla zlomena až posmrtně, nejspíše kvůli naskládaným pytlům. Hlavu měl obvázanou lepicí páskou a končetiny měl svázané prodlužovacím kabelem. V jeho těle bylo napočítáno 30 bodných poranění, které pachatel zasadil šroubovákem z Miglinovy sady nářadí. Nejvýraznější a současně smrtelné poranění bylo na krku. Pachatel Miglinovi téměř sťal hlavu jeho zahradní pilou. Marilyn vyšetřujícím policistům vypověděla, že její muž dříve o mluvil o možnosti vloupání či přepadení. Vždy si stál za tím, že se nebude útočníkovi bránit, jelikož měl pro něj život větší hodnotu než majetek. Současně si uvědomoval, že se ve svých 72 letech bude těžko bránit výrazně mladším útočníkům. Poničené vybavení vstupní haly tak nejspíše neindikovalo souboj, ale Andrewovu agresi proti staršímu muži. Za chicagskou policii dostal případ na starosti vyšetřovatel, který hned zpočátku upozorňoval, že přepadení není dílem gangu či jiné organizované skupiny, ale jednotlivce. Jeho hlavní vyšetřovací verzi mu pak potvrdila FBI. Davidův červený Jeep Cherokee byl nalezen zaparkovaný jen kousek od Miglinova domu a bylo tak jasné, že pachatel ujíždí zeleným Lexusem. Současně se tím definitivně potvrdilo, že pachatelem je Cunanan.
Smrt Leeho Miglina byla nejen šokující, ale v rámci vyšetřování i převratná, jelikož se FBI ujalo přímého vyšetřování. Nyní bylo všem jasné, že pachatel se nemstí pouze svým přátelům, ale bude v budoucnu ohrožovat každého, koho jen potká. Známé osobnosti nevyjímaje. Cunanan byl tedy zařazen na slavný seznam deseti nejhledanějších osob FBI pod pořadovým číslem 449. Učinili tak i kvůli obavám, že by se mohl pokusit letecky uprchnout například na Filipíny, stejně jako jeho otec. Agenti si byli vědomi, že jejich podezřelý umí obratně měnit svůj vzhled a proto na jeho evidenční kartu umístili 6 různých fotek. Andrew v době vyšetřování Miglinovy smrti uháněl stále na východ, a aniž by si to zprvu uvědomoval, tak agenti zjistili, že Miglinův Lexus má zabudovaný telefon, u kterého zajistili automatický výpis hovorů. Přímý odposlech nebyl tehdy v takovýchto situacích u mobilních zařízení možný. Nicméně se jim podle výpisů dařilo zjišťovat, odkud volá a vypadalo to, že míří přímo na východní pobřeží, buď do New Yorku, nebo do Philadelphie. Zde ale přichází největší chyba v celém případu, jelikož bylo v televizi, v tisku a v rádiu oznámeno, že od Chicaga míří na východní pobřeží nebezpečný ozbrojený pachatel, jehož pohyb je neustále monitorován skrze mobilní telefon ve vozidle. Nezveřejnění této informace by možná zachránilo dva lidské životy. Předpokládá se, že Andrewa těšil zájem médií o jeho osobu, který propuknul po vraždě známého chicagského podnikatele. To ho mělo namotivovat vyhledat ještě známější osobnost, aby se o něm mluvilo ještě více. Mezitím se ale potřeboval zbavit auta, díky kterému ho FBI sledovala.
Náš příběh se nyní přesune na velice specifické místo, kterým je národní hřbitov Finn’s Point, který slouží jako místo odpočinku pro vojáky americké občanské války. Nachází se až za Philadelphií ve městě Pennsville v New Jersey. Jsou zde pohřbeni vojáci unie a váleční zajatci konfederace, kterým nechala vláda postavit krásné pomníky. Pro vraha je to ideální místo, protože se nachází uprostřed bažin a na hřbitov vede jen jedna cesta. Nejbližší objekt je opuštěná pobřežní pevnost Fort Mott, kterou už od roku 1944 nikdo aktivně nevyužívá. Toto tiché historické místo vždy přitahovalo místního elektrikáře Williama Reese, který se rád procházel mezi hroby a odhaloval životní příběhy zesnulých vojáků. Pan Reese se velmi intenzivně zajímal o období občanské války, vedl zdejší klub vojenské historie a dokonce organizoval bojové ukázky. Když se v roce 1982 uvolnilo jedno místo správce hřbitova, tak neváhal, a začal se o toto místo starat na plný úvazek. Společně s ním tam pracoval i druhý správce Scott Mauger. William Reese bydlel v 34 km vzdálené obci Deerfield, kde žil se svojí ženou Rebeccou a malým synem. Jeho život nebyl snadný, jelikož vyrostl v chudé metodistické rodině v jižním Jersey a jeho otec pracoval jako elektrikář. Jenom chvíli před jeho osudným dnem mu byla diagnostikována svalová dystrofie a bylo mu jasné, že se časem bude muset rozloučit se svojí prací i koníčkem. 9. května ráno odjel do práce a zdálo se, že to bude den jako každý jiný. Podle pozdějšího vyšetřování víme, že v odpoledních hodinách přijel na hřbitovní parkoviště zelený Lexus, ze kterého vystoupil tmavovlasý muž, který se musel s Reesem dát do řeči. Andrew správce nejspíše přesvědčil, že potřebuje pomoc a odešli spolu do správcovského domu. Uvnitř na něj musel vytáhnout pistoli, požádat ho o klíče od jeho červeného pickupu značky Chevrolet, a střelit ho do hlavy. Kolem 18 hodiny toho dne se začala jeho žena Rebecca shánět po svém muži, který vždy z práce přijížděl v 17:30. Vydala se tedy na hřbitov, jelikož se bála, že se mu něco stalo. Když zjistila, že na parkovišti chybí jeho auto, ale hřbitov zůstal odemknutý, tak raději zavolala místní policii. Policisté pak ve zmíněném domě nalezli Williamovo tělo a případu se ujal vyšetřovatel z New Jersey Tom Cannavo. Vyšetřovací tým, který zkoumal místo činu i způsob smrti zjistil, že ho Andrew nejdříve nechal pokleknout a pak ho zlovolně střelil do zátylku. Byl usmrcen 10 mm střelou značky Smith & Wesson jako David Madson. Právě druh střely a odstavené hledané vozidlo hned prozradilo pachatele a detektiv Cannavo případ ohlásil FBI. V tomto případě byl oproti předchozím vraždám motiv zcela jasný. Andrew se potřeboval zbavit sledovaného auta a zároveň nechtěl riskovat krádež jiného auta ve městě. Proto si vyhlédl odlehlý hřbitov, kde si mohl dělat, co chtěl. William Reese byl pak pohřben na hřbitově v New Jersey, a jeho pohřbu se mimo jiné zúčastnil spolek představující 14. dobrovolnický regiment z Brooklynu, který mu vypálil čestnou salvu.
V době, kdy policie vyšetřovala čtvrtou vraždu, se Cunananův směr stočil na jih a s ukradeným Chevroletem s registrační značku KH 993D najel na dálnici I-95. Jeho první rychlá zastávka byla ve městě Florence v Jižní Karolíně, kde započne poslední dějství tohoto neobyčejného příběhu.
Smrt umění
Zmíněná první zastávka v Jižní Karolíně byla u světoznámého obchodního řetězce Walmart, kde na parkovišti ukradl michiganské registrační značky, které si hned vyměnil. Andrew tak pokračoval dále na jih úplně inkognito, jelikož policie ani FBI nevěděla kam má namířeno. Dodnes není zcela jisté, jestli se Cunanan vydal na Floridu úmyslně zabíjet anebo se jednoduše vydal na nejodlehlejší místo od dřívějších vražd. Tak či onak 12. května dorazil do Miami, kde si objel slavnou Miami Beach a kradeného Chevroleta zaparkoval do městského parkovacího domu. Během své objížďky navíc objevil ucházející hotel Normandy Plaza, kde se ubytoval na celý měsíc za 690 USD. Od recepčního dostal pokoj č. 322 ve třetím patře a tak začal jeho pobyt na Floridě. Aby ho nikdo náhodu nepoznal, tak si ostříhal vlasy, vyholil boky a nosil tzv. mohawk. Později si oholil celou hlavu. V ten samý den, kdy dorazil do Miami náš vrah, přicestoval do své luxusní vily Gianni Versace, který tak ukončil své evropské turné. Společně s ním přiletěla jeho sestra Donatella, která byla současně jeho obchodní partnerkou a kreativní ředitelkou společnosti. Během svého pobytu Andrew chodíval na obědy do vedlejší italské restaurace, přes den se poflakoval po pláži, a večery trávil ve čtvrti South Beach, kde se tehdy nacházely noční bary. Stejně jako v San Diegu a San Franciscu zde navštěvoval bary zaměřené na gaye a užíval si společnosti mužů. Choval se, jako by se nic nedělo. Mezi jeho nejoblíbenější patřily kluby Liquid a Twist, a právě v Twistu narazil na muže, který později orgánům poskytnul velmi zajímavé svědectví. Jeho jméno je Brad a podle jeho slov se Andrewem seznámil na přelomu června a července. Jeho chování bylo prý v lecčem netradiční a tak se ho ptal, odkud pochází a čím se živí, načež mu odpověděl, že je sériový vrah. Brad jeho slova nebral vážně, a jelikož se s ním už pár dní stýkal, a věděl, jak vtipkuje, tak to považoval za vtip. Aby si Andrew mohl dovolit financovat svůj život bez práce, tak utrácel nakradenou hotovost z předchozích vražd. Nejspíše sám moc dobře věděl, že kdyby používal kreditní či debetní karty, tak by ho během několika hodin zadržela FBI. Když mu došly peníze, tak 7. července prodal v místní zastavárně Cash on the Beach Miglinovy zlaté mince, které tam nechal za 200 USD za kus. Zajímavé je, že k prodeji využil svůj skutečný řidičský průkaz a jako místo přechodného bydliště uvedl hotel Normandy Plaza. Vůbec se neobtěžoval obchodníkovi lhát, jelikož se domníval, že je nepolapitelný. V tom měl částečně pravdu, jelikož žádný orgán činný trestním řízení nevěděl, kde je, a obchodník nevěděl, že právě mluvil s nejhledanějším mužem Ameriky. Obchodník ale splnil zákonný požadavek a údaje o obchodu zaslal druhý den faxem na policejní oddělení Miami Beach. Tam fax ležel 7 dní bez povšimnutí.
V době, kdy se Andrew volně pohyboval po slunných plážích jižní Floridy, se FBI pokoušela zmapovat jeho pohyb napříč Spojenými státy a dopadnout ho. Jeho stopa však končila na hřbitově Finn’s Point, a tak se mimo pronásledování pokoušeli dále rozklíčovat jeho život. Agenti věřili, že odhalením jeho zamotané sítě přátel a známých se jim podaří odhadnout jeho další oběť. Možná, že kdyby se kalifornským agentům podařilo narazit na jeho vyfabulované příběhy o přátelství s Versacem, tak by mu třeba zachránili život. Drtivá většina dostupných informací od jeho přátel ale pocházela z roku 1997, kdy se jeho zhoršil jeho psychický stav. Do vyšetřovacího spisu tak byly přidány dvě nejpravděpodobnější motivace jeho činů, a to žárlivost nebo údajné nakažení virem HIV. V rámci rozplétání životního příběhu si FBI dále vyžádala podrobný posudek z jeho střední školy Bishop’s School, který se do rukou agentů dostal 26. června 1997, tedy pouhých 19 dní před poslední vraždou. Tou dobou si Andrew pravidelně obcházel velkou béžovou vilu z 30. let, kterou chránila zdobená černá brána. Její název je Casa Casuarina a leží na slavné ulici Ocean Drive, přiléhající k Miami Beach. Její majitel Gianni Versace byl tou dobou ve svém sídle přítomen a každé ráno navštěvoval nedalekou kavárnu News Café, odkud si odnášel denní tisk. Versacemu už tehdy bylo 50 let a podle vzpomínek jeho příbuzných si léto 1997 užíval v poklidném duchu, jelikož si chtěl pořádně odpočinout od dynamického světa módy a podnikání. Navíc mu lékaři před 3 lety diagnostikovali rakovinu, jejíž léčba chemoterapií ho značně vyčerpávala.
15. červenec nebyl v rámci Versaceho rutiny výjimkou. Před osmou hodinou ranní se vydal do News Café, kde hodinu pobyl a pak šel domů. Pár minut před devátou hodinou došel před bránu svého domu a v tu ránu k němu od pláže přiběhnul mladík. Když se Versace na mladíka otočil, tak už mohl vidět, jak na něj míří pistolí a pak se ozvaly dva výstřely. Útočník hned poté utíkal pryč, zatímco z vily vyběhl Versaceho přítel Antonio D’Amico, který se ho vydal krátce pronásledovat. Když zjistil, že nemá šanci střelce dohonit, tak se vrátil zpět za postřeleným přítelem, kterému náhodní kolemjdoucí už zavolali záchranku. Versace ležel na schodech, po kterých stékala krev, a vedle něj ležely jeho sluneční brýle, peněženka a noviny. Po nekonečně dlouhých minutách dorazila záchranka, která stále živého muže naložila do vozu, a mířila do nemocnice Jackson Memorial. Versace naposledy vydechl právě v této sanitce. V této době už byla na místě policie, která vchod do vily uzavřela, začala rychle prohledávat místo činu a vyslýchat svědky. Jedním z nejdůležitějších svědků byl jistý Evan Gertz, který policistům popsal muže, který celé ráno seděl na trávníku mezi silnicí a pláží přímo před vilou a zjevně na někoho čekal. Popis tohoto muže odpovídal popisu Andrewa Cunanana. Nalezené nábojnice navíc byly stejného druhu, jako v předchozích případech, ve kterých tento podezřelý figuroval. Nezbývalo tak nic jiného než zmobilizovat Miamské oddělení FBI, rozjet obrovskou pátrací akci a uvést do pohotovosti zásahové jednotky. Andrewovi muselo být jasné, že touto vraždou spustí „lavinu“, ze které už nebude úniku. Krom policejního pátrání se spustilo mediální šílenství, kdy všechny druhy médií informovaly o smrti světoznámého návrháře a současně ukazovaly na domnělého pachatele. Evidenční karta FBI č. 449 s Cunananovými fotografiemi oběhla celé Spojené státy a v Miami jste ji tehdy mohli najít na každém rohu. Policisté krátce po vraždě navíc nalezli v městském parkovacím domě Reesův červený Chevrolet s odcizenou registrační značkou. Díky zprávě ze zastavárny rychle získali jeho adresu a tak do Normandy Plaza vyslali zásahovou jednotku SWAT. Zasahující policisté ale objevili jen prázdný hotelový pokoj, ve kterém navíc nenašly žádné Cunananovy otisky. Dva dny po zásahu si vedení hotelu uvědomilo, že policii uvedli špatné číslo pokoje. Ten správný už byl ale také prázdný. Mezitím byla provedena soudní pitva, která odhalila jeden průstřel mezi nosem a ústy v levé části obličeje a druhý v krku těsně pod levým uchem. V těle se nacházely notoricky známé 10 mm střely Smith & Wesson.
Po několikadenním marném pátrání se zdálo, že Cunanan policii skutečně uniknul. Policie tak musela neustále apelovat na občany, aby měli oči otevřené a pomohli tohoto nebezpečného pachatele dopadnout. Tento apel nás tak přesouvá o několik dní později na jednu menší pláž v Miami, kterou tehdy hlídal plavčík Andy Linburg. Ten si na prázdné pláži povšiml zvláštního muže, který 20 minut zíral jen tak do oceánu a pak posmutněle odešel. Když se Linburg vrátil večer domů, tak si pustil televizní zprávy, ve kterých uviděl onoho zvláštního muže z pláže. Zvedl telefon a své zjištění oznámil policii. Díky jeho svědectví se policie a FBI ujistila, že se jejich pachatel stále pohybuje na území města a neodjel pryč. Jejich domněnka se potvrdila 23. července, tedy 8 dní po střelbě, kdy se přesouváme na uzavřený miamský ostrov Indian Creek, vzdálený 4 km od Versaceho vily. Na ostrově se nachází pouze 41 luxusních domů, určených pro milionáře a suchou nohou se na něj dá dostat jen přes hlídanou vstupní bránu. Ostrov má ale i malé přístaviště, kde mohou dočasně zakotvit hausbóty. Tou dobou tam s jedním takovým hausbótem kotvil německý milionář Torsten Reineck, který se hned po přistání vydal na výlet do Las Vegas. Odpoledne 23. července přístaviště obcházel správce portugalského původu Fernando Carrera, který si povšiml, že Reineckův domek má pootevřené dveře. Vešel tedy dovnitř, aby ho zkontroloval, ale ve spodní části nikoho nenašel. Vystoupal tedy do patra, kde se náhle ocitl tváří v tvář mladíkovi, jehož obličej znal z televize. Mladík před ním utekl do ložnice, ve které se zamknul a Carrera utíkal zavolat policii. Později uvedl, že když běžel k telefonu, tak z hausbótu zaslechl výstřel. Během několika minut od telefonátu na místo dorazila zásahová jednotka miamské FBI pod velením Kevina Rickerta, podporována 400 policisty. Odstřelovači obsadili pozice v nedalekých mrakodrapech, kolem přístaviště kroužily policejní čluny a nad nimi policejní vrtulníky. Tehdy nastala patová situace, jelikož Andrew neodpovídal na žádné výzvy a tak se tři hodiny v kuse k domu přibližovala zásahová jednotka. Ve 20:15 byl vydán rozkaz k útoku, kdy agenti vhodili do domu dělobuchy a granáty se slzným plynem. Každý očekával prudkou přestřelku, ale po vyražení dveří do ložnice na ně čekalo jen Andrewovo bezvládné tělo. Leželo vedle postele a u něj Jeffova pistole. Následná balistická zkouška bezpečně potvrdila, že nalezená pistole byla onou ukradenou pistolí Jeffa Traila, a že stála za smrtí Davida Madsona, Gianniho Versace i Andrewa Cunanana. Zajímavé je, že jeho pitva prokázala, že virem HIV nakažen nebyl. Vrah tak za sebou nechal hlasité ticho, které mnohým dodnes nedá spát. Sám vedoucí policejního oddělení Miami Beach Richard Barreto veřejně prohlásil: „Nevím, jestli vůbec někdy budeme znát odpovědi.“ Versaceho pohřeb proběhl v milánské katedrále a zúčastnilo se ho dva tisíce osob, včetně světoznámých celebrit. Jeho tělo bylo zpopelněno a uloženo v rodinné hrobce na hřbitově Moltrasio u jeho oblíbeného Comského jezera. Po smrti zakladatele došlo ve společnosti Gianni Versace k několika personálním a vlastnickým změnám. Donatella zůstala kreativní ředitelkou a stala se novou tváří této značky. Jejich bratr Santo se stal generálním ředitelem, a Donatellině dceři Allegře připadl 50% podíl, který převzala po dosažení plnoletosti. A tímto uzavírám poslední kapitolu.
Smrt pachatele sice uzavírá tento příběh a později i vyšetřovací spisy, ale i přesto zůstává jedna věc nejasná, a tou je jeho motivace. Nikdy totiž nebyl úředně potvrzen motiv, který nutil Cunanana vraždit. Mezi hlavní favority patří msta za údajnou nákazu virem HIV, bortící se svět stárnoucího prostituta, psychické onemocnění nebo touha dosáhnout slávy za každou cenu. Poslední zmíněný motiv by navíc odpovídal výběru jeho obětí.
Použité zdroje
- Federal Bureau of Investigation. Freedom of information/privacy act section, spisová značka 88A-MP-47461, Andrew Phillip Cunanan.
- SMITH, Jack. The Versace Killer: Life of Serial Killer Andrew Cunanan. Maine: Maplewood Publishing, 2023. ISBN 979-8868299018.
- GERINGER, Joe. Andrew Cunanan: „After Me, Disaster“. Online. Murderpedia. Dostupné z: Murderpedia. [cit. 2024-10-15].
- JOHNSON, Dirk. First Killing May Offer Clues to Four Others. Online. The New York Times. 19. 7. 1997. Dostupné z: New York Times. [cit. 2024-10-23].