Projekt československé trojfederace
Autor: Václav Hnát
Původní datum vydání: 7. 9. 2023
Sledujte epizodu jako video nebo si ji poslechněte jako podcast.
Úvod
„Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto ústavním zákoně: My, národ český a slovenský, vycházejíce z poznání, že naše novodobé dějiny jsou prodchnuty oboustrannou vůlí žít ve společném státě, reprezentováni svými zástupci v České národní radě a ve Slovenské národní radě, jsme se dohodli na vytvoření československé federace.“
V této epizodě se budu věnovat méně známé kapitole československých dějin, kterou jsou návrhy na přetvoření Československa ve federaci Čechů, Slováků a Moravanů. První návrh přišel v roce 1968, kdy byl oznámen záměr změnit unitární Československou republiku na federaci Čechů a Slováků a druhý záměr přišel hned po Sametové revoluci. Podíváme se tedy, jak na neúspěšný projekt Československé trojfederace, tak na historický vývoj územního členění Československé republiky.
Historické pozadí
V rámci tohoto vyprávění se musíme vrátit zpět v čase do 28. října 1918. V ten den vznikla první samostatná Československá republika. Stejně jako každý jiný stát, měl i tento vlastní územní členění. Nový stát převzal historické územní celky Rakouska-Uherska, které se sice vyvíjelo již po staletí, ale bylo uzpůsobeno potřebám bývalé monarchie. To bylo třeba změnit pro účely malé republiky, která zahrnovala občany mnoha národností, kteří si slibovali vlastní autonomii. Nejsilnější hlasy po autonomii pocházely od zástupců slovenského národa, kteří se odvolávali Clevelandskou a Pittsburskou dohodu. Podle těchto dohod měli Slováci práva na jazykovou, kulturní, finanční a politickou svobodu. Slovenské touhy po autonomii však byly tehdy upozaděny a Československý stát se stal plně unitárním státem. Byla převzata rakouská zemská správa s tím, že vznikly tyto země: Čechy, Morava, Slezsko, Slovensko a Podkarpatská Rus. Zde nastaly lehké potíže, jelikož dnešní Česko patřilo pod rakouskou část monarchie a Slovensko a Podkarpatská Rus patřily po uherskou část, kterou bylo potřeba přetransformovat z uherských žup. Slovensko však i nadále nemělo téměř žádnou autonomii a bylo podřízeno Ministerstvu pro správu Slovenska. To se mění v roce 1927, kdy byl přijat zákon o organisaci politické správy. Slováci tehdy získali částečnou autonomii a získali své zemské zastupitelstvo a svého zemského prezidenta. Na základě tohoto zákona byla sloučena země Moravská se zemí Slezskou a vznikla země Moravskoslezská, a právě tato země bude zárodkem pro budoucí projekt československé trojfederace.
Pod tlakem politických událostí v roce 1938 získalo Slovensko a Podkarpatská Rus svoji plnou autonomii, což se mění v roce 1939, kdy byl vyhlášen samostatný Slovenský stát. Toto téma však není předmětem této epizody. Dobu okupace tedy přeskočíme a ocitáme se v roce 1945, kdy bylo znovuobnoveno Československo. Podkarpatská Rus připadla Sovětskému svazu a Slovensko bylo opět součástí společného státu. Slováky v tomto státě zastupovala Slovenská národní rada a Sbor pověřenců a naopak Českou a moravskou zemi zastupovaly Zemské národní výbory. To se však mění v roce 1949, kdy došlo ke zrušení zastaralého zemského systému, který byl nahrazen systémem krajů a okresů. Generální tajemník komunistické strany Rudolf Slánský se k této správní reformě vyslovil takto: „Rozbijeme ty mamutí úřady, jakými byly zemské národní výbory, které nešly kontrolovat. Úřady v krajích a okresech budou nyní více pod kontrolou lidových zástupců.“ Slovenské kraje však i nadále podléhaly Slovenské národní radě a částečná autonomie těchto krajů byla zachována. Tehdy vzniklo 13 českých a 7 slovenských krajů. Je nutné zmínit, že ani v této době územních změn nepřicházela výraznější volání po autonomii Moravy. Během 50. let se však ukázalo, že nové malé kraje komunistům nevyhovují, přičemž se odkazovali na špatné uzpůsobení pro centrálně plánovanou ekonomiku. Z toho důvodu došlo v roce 1960 k nové územní reformě, která počet krajů zmenšila na 8 českých a 3 slovenské. V tom samém roce byl změněna ústava a z lidově-demokratické republiky se stala socialistická republika. V této době se díky ústavním změnám začalo zejména na Slovensku hlasitěji mluvit o federalizaci Československa. Jediný, kdo měl počátkem 60. let autonomistické nároky však byli pouze Slováci. To se však změní v bouřlivém roce 1968.
První návrh
Po osmi letech fungování Československé socialistické republiky Ústřední výbor KSČ rozhodl o přípravách k federalizaci Československa. Byl schválen ústavní zákon č. 77/1968 Sb., tzv. zákon o přípravě federace a byly vytvořeny odborné vládní komise, které měly budoucí změny připravit. Ihned po vzniku těchto komisí začaly být přijímány návrhy na řešení federalizace. Mezi tyto návrhy patřily všelijaké projekty, které se snažily zohlednit národnostní i hospodářské aspekty těchto zásadních změn. Taktéž se hovořilo o vzniku konfederace, kde by jednotlivé státy měly zcela vlastní orgány a spojovala by je pouze společná zahraniční politika a případně měnová unie. Bylo rozhodnuto, že vznikne Česká národní rada, česká a slovenská ministerstva a mnoho dalších oddělených orgánů. Každopádně bylo všem jasné, že změny se budou týkat Česka jako celku a Slovenska jako celku. Nikdo tehdy nepředpokládal, že vznikne ještě třetí návrh, který zohlední Moravu.
Ke konceptu vzniku Moravské socialistické republiky došlo 2. dubna 1968, kdy pracovníci Moravského muzea v Brně vydali prohlášení pro obnovu Moravy v rámci federalizace státu. Toto prohlášení vytvořilo lavinu, která se dotkla téměř všech lidí na Moravě. Jedni z prvních, kteří prohlášení vytáhli na veřejnost, byli novináři z jižní a severní Moravy, kteří ho odprezentovali 16. dubna na svém sjezdu v Olomouci. Už druhý den na prohlášení reagoval Jihomoravský krajský národní výbor, který tuto myšlenku podpořil. Naopak Severomoravský krajský národní výbor na tuto myšlenku reagoval velice skepticky. Ve veřejném prostoru se začalo debatovat o realizaci trojfederace. Podle některých měla být Morava významnou součástí připravované České socialistické republiky, a podle jiných měla vzniknout samostatná Moravská socialistická republika, nezávislá na Češích a Slovácích. Veřejná diskuze v květnu 1968 přerostla v masivní záležitost a tehdejší moravské akademické kruhy vytvořily tzv. Společnost pro Moravu a Slezsko, v jejímž čele stanul docent Boleslav Bárta. Tento spolek sdružoval občany všech možných profesí a v srpnu 1968 evidoval 200 000 registrovaných členů, kteří byli občany 600 různých místních národních výborů. Společnost podporovali i všelijaké státní orgány a národní podniky, mezi které patřily například Vinařské závody Mikulov, Jihomoravské cukrovary Uherské Hradiště anebo celozávodní výbor KSČ Vítkovických železáren v Ostravě.
Hlavním architektem návrhu na trojfederaci byl profesor občanského práva Vladimír Kubeš, který tvrdil, že dvojfederace, založená čistě na národním principu dostatečně neodstraní zavrhovaný centralismus. Podle něj by vznikem trojfederace Čech, Moravy a Slovenska došlo ke spravedlivému rozdělení státní moci a k svébytnému rozvoji moravskoslezského regionu. Ve svém návrhu zmiňoval zohlednění důležitých faktorů, mezi které patřil geografický, ekonomický, historický, kulturní a sociologický faktor. Podle tohoto návrhu měla mít každá republika vlastní vládu a parlament a měla být tvořena okresními, městskými a místními národními výbory. Měnová, celní, důchodová, zahraniční a daňová politika však měla zůstávat v kompetenci federálních orgánů. Pro tuto novou zemi navrhoval název: Československá federativní socialistická republika.
Poté přišel srpen 1968, kdy do naší země vtrhla vojska Varšavské smlouvy, kvůli čemuž byl proces federalizace urychlen. Nyní však do celého procesu promlouval Sovětský svaz, který myšlenku trojfederace okamžitě zavrhl. O novém rozložení země mělo být rozhodnuto nejpozději 28. října 1968, a tím bylo prakticky rozhodnuto. Během září byl vypracován konečný návrh, který předpokládal vznik České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky jako rovnocenných subjektů, které zastřešuje společná Československá socialistická republika. K federalizaci nakonec došlo 1. ledna 1969, kdy započala účinnost ústavního zákona o československé federaci. Návrh na vznik Moravské socialistické republiky byl smeten ze stolu a vypadalo to, že nebude již nikdy obnoven. Otázkou zůstává, zda-li by ke vzniku autonomní Moravy došlo, kdyby nedošlo k invazi vojsk Varšavské smlouvy.
Nová republika
Mezi lety 1969 a 1970 původní Společnost pro Moravu a Slezsko zanikla a její představitelé se dostali do hledáčku normalizačních bezpečnostních orgánů. Po téměř 20 letém období prosovětské normalizace přišla Sametová revoluce, která dosavadní pořádky převrátila vzhůru nohama.
Po 40 letech komunismu přišla demokracie a ve víru nových příležitostí vzniklo nespočet politických stran a občanských hnutí. Na téměř zapomenutou moravskou společnost v roce 1990 navázal její dřívější předseda Bárta založením Hnutí za samosprávnou demokracii. Obnovená iniciativa se v této době dočkala opětovného úspěchu a hned za několik dní získala 47 tisíc podpisů, přičemž k založení hnutí postačovalo tehdy 10 tisíc. Mezitím byl v březnu 1990 z názvů republik odstraněn výraz „socialistická“ a vznikla tak Česká republika a Slovenská republika. Nové hnutí se zúčastnilo červnových voleb do České národní rady, kde získalo celkem 10 % hlasů, což byl úctyhodný výsledek, jelikož hnutí kandidovalo pouze v moravských okresech. Stalo se tak třetí nejsilnější stranou v České republice a tím začala nová fáze vzniku československé trojfederace.
Jedním z prvních kroků, které hnutí učinilo, byl návrh na novelizaci ústavního zákona z roku 1968, kterým vznikla Československá federace. Podle navrhované novely se měla Česká republika přejmenovat na Českomoravskou republiku a Česká národní rada na Českomoravskou národní radu. To měla být pouze první fáze nového projektu, na jehož konci měla vzniknout Moravská republika, podobně jako vznikla ta Česká a Slovenská v roce 1969. Tento projekt nově předpokládal vznik tzv. Československé spolkové republiky po vzoru Německa a Rakouska. Tento projekt se opět opíral o geografické, ekonomické, historické, kulturní a sociologické faktory. Země měla fungovat na zemské a spolkové úrovni, přičemž základní územní struktura měla vypadat takto: obec, okres, oblast, země a spolek. Mimo změny v územním rozložení federace mělo dle projektu dojít k omezení státního aparátu více než o polovinu. Předsedkyně národní rady Dagmar Burešová však navrhovanou novelu zamítla, kvůli čemuž vznikla petice za rehabilitaci Země moravskoslezské, kterou podepsalo přes 630 tisíc osob. I přesto k ústavním změnám nedošlo.
Moravské hnutí bylo však podporováno ze Slovenska, kde 9. března 1991 téměř všechny politické strany podepsaly společné prohlášení, že Moravany považují „za moderní státotvorný národ, schopný samostatně si hospodařit na svém vlastním území a samostatně si rozhodovat o svém vlastním osudu.“ Za tímto prohlášením stály tehdejší nálady ve slovenské společnosti, která nyní již požadovala vlastní stát. Jakmile došlo k rozdělení federace, tak hlasy po autonomii Moravy utichly a již nenabrali ani zdaleka takovou sílu jako v letech 1968 a 1990 a Hnutí za samosprávnou demokracii zaniklo v roce 1996.
Použité zdroje
- Československá trojfederace. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2023, 2001-2023 [cit. 2023-09-04]. Dostupné z: Wikipedia
- Ústavní zákon o československé federaci. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2023, 2001-2023 [cit. 2023-09-04]. Dostupné z: Wikipedia
- Republiky v Československu. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2023, 2001-2023 [cit. 2023-09-04]. Dostupné z: Wikipedia
- Společnost pro Moravu a Slezsko. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2023, 2001-2023 [cit. 2023-09-04]. Dostupné z: Wikipedia