Přeskočit na obsah

Jak Orbán tiše obnovuje Uhersko

Václav Hnát, 25. 2. 2026

Většina lidí má rozpad Rakouska-Uherska spojený s jedním jednoduchým příběhem. Po první světové válce se Rakousko i Uhersko rozpadlo, hranice se přepsaly a tím to skončilo. Historie uzavřená kapitolou v učebnici. Jenže skutečné dějiny málokdy končí podpisem smlouvy. Někdy jen změní tempo. A někdy i nástroje. Od roku 2020 se u maďarských sousedů objevují nenápadné nákupy budov v historických centrech měst. Tentokrát nejde o dobývání armádou, nýbrž firmami. Nikoli válečnými prapory, ale listy vlastnictví. Zvenčí to vypadá jako běžný realitní byznys. Když se ale podíváme blíž, začnou se tyto nákupy shlukovat přesně tam, kde kdysi leželo Uhersko. Položme si tedy otázku, kterou si většina lidí nikdy nepoloží: co když Uhersko neskončilo v roce 1920 podpisem mírové smlouvy? Co když se opět vrací, jenom v tiché formě?

Zatímco Němci a Rakušané v průběhu několika desetiletí přijali výsledky světových válek, tak Maďaři se vydali poněkud jinou cestou. Trianonská smlouva, která zajistila rozpad Uherska, se v Maďarsku neproměnila v uzavřenou historickou kapitolu. Postupně se z ní stal politický rámec, který legitimizuje současná rozhodnutí státu. Nejde o snahu vracet hranice vojenskou silou, ale o dlouhodobé udržování povědomí o pocitu ztráty. Trianon v tomto pojetí nevysvětluje minulost, ale strukturuje přítomnost. Umožňuje vymezit „přirozený prostor“, který byl rozdělen vnější mocí, a zároveň legitimizuje zájem o území za současnými maďarskými hranicemi. A odkud se tento narativ bere? Vychází z úst současných politiků. Je dostatečně obecný, aby nebyl otevřeně nepřátelský, a přesto dostatečně silný, aby obhájil konkrétní kroky. A já vám teď ukážu, jak se celkový rámec v tyto kroky mění. Paměť Trianonu se proto neudržuje jen v učebnicích, ale v politických projevech, na památnících a ve státních projektech. Jde o návrat dřívějšího státu? Nikoliv. Jde o vytvoření kontinuity, ve které současné Maďarsko jedná v prostoru, který považuje historicky a kulturně za svůj.

V této epizodě se podíváme na to, jak Maďarsko v posledních letech buduje mocenský vliv v prostoru bývalého Uherska jinými prostředky než vojenskou silou. Jak vznikla státem založená nadace a síť firem, které v sousedních zemích skupují historické budovy a památky a jak na to reaguje například Slovensko. Popíšu vám mechanismus — krok za krokem, skrze motivaci, zákony, registry a konkrétní nákupy.

ZROD NOVÉHO UHERSKA

Když otevřeme Wikipedii a zadáme heslo „iredentismus“, objeví se nám tato definice: „Iredentismus je politická ideologie či snaha o připojení (anexi) části území jiného státu s významnou vlastní národnostní menšinou a sjednocení v rámci jediného státu. Tato touha může být motivována etnickými důvody, protože obyvatelstvo území je etnicky podobné nebo stejné jako obyvatelstvo mateřského státu. Mohou za to i historické důvody, tedy že území dříve tvořilo součást mateřského státu.“ Poslední věta je pro nás klíčová.

Po Trianonu v roce 1920 se maďarský iredentismus zrodil jako reakce na obří územní a demografickou ztrátu a na skutečnost, že miliony Maďarů zůstaly mimo nový stát. V meziválečném období se z něj stal hlavní motiv zahraniční politiky: cílem bylo se vzepřít Trianonu a získat zpět alespoň oblasti s maďarskou většinou. A jak to tehdy udělali? Inspirovali se u Německé říše, která se tou dobou otočila zády Versailleskému míru. Jejich snahy vrcholily ve 30. a 40. letech, kdy se Maďarsko kvůli revizi hranic přimklo k mocnostem Osy a dočasně získalo některá území zpět (například díky vídeňské arbitráži). Jenomže Maďaři vsadili na špatnou stranu. Po roce 1945 se ale hranice vrátily k trianonskému stavu a iredentismus se stal politicky nežádoucím tématem – dědictvím královského Maďarska. V době socialismu byl veřejně potlačený, ale z národního povědomí nevymizel. Po roce 1989 se začal vracet v nové podobě. Nikoli jako plán na přepis hranic, ale jako důraz na národní jednotu napříč státy, podporu maďarských menšin a symbolickou politiku „uherského historického prostoru“. Do roku 2010 tak vzniká základní rámec, na který později naváže mnohem systematičtější státní strategie. A jak taková strategie vlastně vznikla?

Návrat zmiňované ideologie po roce 1989 přichází nejdříve od nově zvoleného premiéra Józsefa Antalla. Ten své názory výstižně vyjádřil, když se označil za premiéra „všech 15 milionů Maďarů“. Tím jako první od konce druhé světové války využil Trianon jako těžiště oficiální politiky. Maďarsko se tak opět začalo zajímat o etnické Maďary za hranicemi. V devadesátých letech se toto téma pravidelně objevovalo v parlamentu jako tragická zkušenost, kterou je nutno překonat aktivními kroky. Původně liberální, ale od poloviny 90. let národně-konzervativní strana Fidesz, využila nacionalistických nálad ve společnosti a zakládá si na nich volební kampaň. Voliči tak v roce 1998 vynesli na post premiéra Viktora Orbána – předsedu strany Fidesz. Začíná tak první období, kdy se národní trauma začíná přeměňovat v úkol. Podporou kulturního, hospodářského a právního propojení s menšinami v zahraničí. A jak tento nový úkol převzal stát? První kroky vrcholí v roce 2001, kdy parlament schvaluje tzv. Krajanský zákon. Etničtí Maďaři v zahraničí jím získali podobná práva jako občané Maďarska. Proti kontroverznímu zákonu se postavilo zejména Slovensko. O rok později Orbán volby prohrává, čímž se ještě více zatvrdí v logice „my versus oni“. Změnilo to něco? Ne. Nástup nové garnitury nedokázal přerušit rostoucí vliv velkomaďarského iredentismu. Během osmi let se enormně rozrostla nová trianonská subkultura všelijakých institutů, spolků a památníků. V roce 2010 se Orbán vrací zpět do premiérského křesla a od té doby Trianon stabilizuje jako součást státní politiky.

Moderní iredentismus je tedy strategií návratu vlivu. Nevychází z vojenské síly, nýbrž z představy historické kontinuity, která nebyla fakticky přerušena, pouze administrativně rozdělena. Pracuje s návratem do prostoru, který je prezentován jako přirozeně propojený a dlouhodobě sdílený. Právě proto zůstává pro okolní státy obtížně uchopitelný, protože se pohybuje v šedé zóně mezi kulturní politikou a investičními záměry, které nebudí dojem agresivity. Je tak pro současnou Evropu stravitelný, což může do budoucna přinést jisté komplikace. Jaké? To se dozvíte v dalších kapitolách.

OD IDEOLOGIE K BYZNYSU

V roce 2020, symbolicky 100 let po podpisu Trianonské smlouvy, dochází k přelomové události. Předchozí období vytvořilo legislativní základ, ale nyní vzniká přímo právní nástroj, který umí pracovat s majetkem. V červnu 2020 je v maďarském parlamentu předložen zákon o zřízení Nadace pro zachování nemovitého dědictví ve střední Evropě. V průvodním listu stojí zásadní věta, že klíčové části návrhu vyžadují dvoutřetinovou většinu přítomných poslanců. Tím si navrhující místopředseda vlády pojistil, že projekt přežije i nežádoucí obměnu poslanců.

Zákon pak uvádí do pohybu tři zásadní kroky. Za prvé: zakládá již zmíněnou veřejně prospěšnou nadaci, jejíž hlavní činností je správa majetku. Za druhé: přesně definuje její činnost – nákup budov ve střední Evropě, které mají kulturní hodnotu a vazbu na Maďarsko, a to jak přímo tak nepřímo. Za třetí: uvolňuje pro nadaci základní kapitál. Zákon doslova nařizuje, aby stát bezplatně převedl vybrané státní majetkové položky jako zakladatelský vklad. A co to znamenalo v praxi? To, že do nadace byly převedeny státem vlastněné firmy Manevi a Comitatus-Energia. Ty se staly nástrojem nákupů a zakládání dalších společností v zahraničí. Investigativní novináři zjistili, že mělo jít celkem o 15,8 miliard HUF v hotovosti a akciích. To už je v rámci jejich státního rozpočtu značná částka. A jakým způsobem bylo vyřešeno napojení na stát? Personálně byla nadace navázána na ministerstvo zahraničí a řídí ho speciálně vyčleněná správní rada. V čele stojí zástupce ministra zahraničí a jeho členy jsou lidé blízcí Fideszu a Orbánovi. Mechanismus pro obnovu Uherska s vlastními paragrafy, vlastním majetkem a vlastní právní ochranou byl právě spuštěn.

Od chvíle, kdy byl systém odstartován, bylo jeho druhotným cílem maskovat, že jde o činnost maďarského státu. Proto nadace nejedná sama za sebe, ale vysílá do terénu firmy Manevi a Comitatus-Energia. Ty byly začátkem roku 2021 vyškrtnuty ze seznamu státem vlastněných společností. Aby byla struktura ještě nepřehlednější, tak zmíněné firmy zakládají další a další dceřiné společnosti. Ve své podstatně jde o klasický případ zastírání skutečného majitele. Tentokrát ale nikoli ze strany organizovaného zločinu. Maďarské jádro a současně vrchol „pyramidy“ jsem již popsal. Slovenský trh má na starosti Manevi SK. V Rumunsku operují Manevi Pro Transilvania a Dacia S.A. Chorvatsko obsluhuje Manevi Jagera. A o Srbsko se dělí dvě firmy: Manevi Real Estate Developer a MANEVI Ingatlanfejlesztő Novi Sad. A kdo vlastně nejproduktivnější firmu Manevi vede? Od převedení pod nadaci je to Zsanett Oláh – Maďarka ze srbské Vojvodiny a prodloužená ruka vlády ve věcech státních korporací.

Každá z těchto firem je samostatná právnická osoba s jednatelem, společníky a kapitálem. To komplikuje dohled ze strany veřejnosti. Jako majitelé jsou uváděny nastrčené osoby, díky čemuž nejsou společnosti vedeny v žádných seznamech státních firem. Jejich portfolio navíc není možné hromadně dohledat, protože maďarský katastr nemovitostí neumožňuje vyhledávání podle vlastníka. Musíte přesně vědět, na jakou stavbu se zaměřit a to je jako hledání jehly v kupce sena. To stejné platí pro další zainteresované země. Oproti tomu je český katastrální systém transparentnější – od listů vlastnictví až po přímý dotaz na osobu na úřadě.

Známe přesnou dobu, od kdy byl plán na skupování nemovitostí s maďarským pozadím připracován? To v současné době není dohledatelné. Manevi byla po několik let spící firmou bez prokazatelné hospodářské činnosti. Dle obchodního rejstříku se měla až do roku 2017 věnovat poradenské činnosti v oblasti podnikání. Tehdy se ale něco změnilo — její základní kapitál byl navýšen o 10,5 miliardy HUF a hlavní ekonomickou činnost vystřídal pronájem a provoz nemovitostí. To byl moment, kdy se zmiňované firmy dostaly do hledáčku maďarských novinářů. A také moment, kdy se pomalu vydávali na lov maďarských objektů v zahraničí. Tehdy ale ještě nefungovala zastřešující nadace a nikdo zvnějšku netušil, co společnosti hodlají skupovat a provozovat. Skrytý účel paradoxně odhalil až vznik nadace, při jejímž založení byla explicitně definována její činnost. A jak vlastně probíhají samotné nákupy?

TICHÉ NÁKUPY

Poměrně dobře zřetelnou stopu zanechala nadace na Slovensku, kde nejdříve operovala přímo maďarská společnost Manevi. Nejde zde pozemky na periferiích nebo bezejmenné domy na vesnicích. Jde o domy v historických centrech, o památkově chráněné objekty a o adresy, které mají symbolickou i ekonomickou hodnotu. První případy se objevily v Košicích, kde firma koupila v lednu 2021 budovu banky ČSOB v historické části města. Brzy na to přímo Maďarsko skoupilo skrze ministerstvo zahraničí Čaki-Dezőfiho palác, měšťanský dům na Hlavní ulici a měšťanský dům Mäsiarskej ulici. Nezvyklá aktivita cizího státu vyvolala otázky u novinářů deníku Korzár a tak začali pátrat po dalších případech a jeho motivaci.

Co přesně tehdy novináři zjistili? Přišli na to, že přímo maďarský stát nedávno zakoupil další nemovitosti i mimo Košice – v Banské Bystrici a v Tornaľe. Podezřelou aktivitu zaznamenalo také Investigativní centrum Jána Kuciaka. Jejich pátrání je nakonec dovedlo k nově založené firmě se sídlem v Dunajské Strede s názvem Manevi SK, kterou tou dobou už vlastnila Comitatus-Energia. Odhalili, že Manevi vlastní na Slovensku celou síť budov ve všech koutech země. V Bratislavě bývalou budovu maďarského velvyslanectví a budovu Kulturního institutu Maďarské republiky. V Trenčianských Teplicích, nedaleko českých hranic, vlastní historické lázně Vlára. Mezi čistě historické budovy patří premonstrátský klášter ve městě Šahy, zřícenina hradu Veľký Kamenec a renesanční zámek Faigel-Thurzó v obci Betlanovce. Pokračovat bychom mohli i zcela funkčními budovami ve městech Kežmarok, Levoča, Trenčín a další.

Právě slovenská větev příběhu nám ukazuje záludnost projektu v praxi. Když se investigativní novináři pokoušeli rozplést pozadí záhadných koupí, tak nejdříve narazili na firmu Manevi SK. Proč zrovna „SK“, když jde o maďarský projekt? Fungování pod slovenskou společností a značkou Maďarům umožňovalo obchody prezentovat jako investici z Dunajské Stredy. Jednatelem společnosti je ale maďarský občan a manažer Comitatus-Energia Dénes Köváry. Dále jim to umožňovalo obcházet diplomatická pravidla, kdy kupující stát o svých záměrech nejdříve informuje protistranu. Slovenský ministr zahraničních věcí Korčok konstatoval, že v těchto případech šlo o slovenskou soukromě vlastněnou firmu, nabývající majetek na Slovensku. Během investigace navíc vyšlo najevo, že slovenské úřady věděly pouze o obchodech, uskutečněných pod hlavičkou Maďarska. O obchodech firem zastřešených nadací vůbec nevěděly. Zde ale nastává problém. Jde o porušení mezinárodního práva? Ne. Ani maďarské ani slovenské firmy neporušují zákon. Oslovené maďarské velvyslanectví v Bratislavě na tisk nereaguje a Slováci nemají situaci jak řešit. Vyjádření maďarského ministerstva zahraničí pouze alibisticky připomíná, že jde o soukromé firmy, které budovy skupují kvůli investicím.

Co do počtu investic se Slovensko stalo hlavní zájmovou oblastí. Proč? Protože oproti jiným státům zde byla maďarská přítomnost o mnoho delší – zanechala tedy o to více kulturního dědictví. Je třeba přihlédnout i k tomu, že hlavním městem Královského Uherska mezi lety 1536 až 1848 byla Bratislava. Trianonské území se navíc rozprostírá po celé šíři Slovenské republiky. V tomto pojetí jde o tzv. Felvidék, tedy Horní Uhry.

Další, maďarskými investicemi, zasaženou zemí je Rumunsko, kde se nákupy uskutečňují na území Sedmihradska – bývalého uherského území. Podle dostupných údajů sem vstoupila společnost Manevi již v roce 2018, kdy koupila rumunskou firmu Dacia S.A. Ta tou dobou vlastnila hotel Pannónia v příhraničním Satu Mare. Maďaři tak získali hotel i rumunskou firmu jedním tahem. Tehdy ještě jako státní firma odmítla Manevi zveřejnit kupní smlouvu s odkazem na obchodní tajemství. A jaká byla reakce na stížnosti? Maďarský úřad pro ochranu osobních údajů a svobodu informací jejich netransparentní krok podpořil. Od té doby nadační firmy skoupily v historickém Sedmihradsku hotel Korona ve městě Sighetu Marmației, barokní zámek Wesselényi a historickou budovu s kanceláří primátora v centru Carei. Například Manevi Pro Transilvania vlastní hotel Park ve městě Oradea, zapsaný do rumunského národního registru kulturních památek. Nadační firmy dále projevily zájem o hotel Ardealul a Hirschlovo divadlo. Obojí ve městě Arad, které hraje zásadní roli v maďarské minulosti. Pokud se chcete dozvědět více, tak si určitě pusťte epizodu o atentátu na rakouského císaře Františka Josefa I.

Zasahují investice i další země krom Slovenska a Rumunska? Ano. Například také do Chorvatska, kde Manevi Jagera zakoupila historickou budovu v centru města Osijek. Maďaři zde totiž historicky zanechali výrazný odkaz a v dobách Uherska šlo o jedno z nejdynamičtějších měst celého království. Balkánské „tažení“ dále zasáhlo Slovinsko, kde Comitatus-Energia získala wellness rezort v příhraničním městě Lendava a vinice v místní části Čentiba. Jde o dvojjazyčné centrum maďarské menšiny ve Slovinsku. O nákupech v srbské Vojvodině nejsou žádné veřejně dohledatelné informace, nicméně tam figurují dvě firmy pod hlavičkou Manevi. Právě Manevi Real Estate Developer zvýšila v říjnu 2021 svůj základní kapitál z 3 tisíc HUF na 1,2 miliard HUF. Lze se tedy domnívat, že do současné doby nějakou nemovitost již koupila nebo hodlá koupit. Existuje ale i bývalé uherské území, kde nadace nepůsobí? Jediné území, které se prozatím nejspíše vyhýbá přímému vlivu nadace, je Zakarpatská oblast na Ukrajině, kde se nachází velmi početná maďarská menšina. Tím ale nejsou upřena jejich práva, která jim poskytuje krajanský zákon.

UHERSKO JAKO SÍŤ

V předchozí kapitole zmíněný výčet nemovitostí samozřejmě není konečný. Vyjmenoval jsem jen neviditelnější a nejzásadnější investice. Velmi důležité je znovu zdůraznit, že samotná síť je dle zákona formálně vyčleněna ze státního majetku. A to i přesto, že její kapitál pochází ze státního rozpočtu. Vláda navíc nemá možnost nadaci zrušit a oficiálně zasahovat do její činnosti. Nikomu se nemusí zodpovídat a zveřejňovat informace o svých krocích. To je velmi zásadní pojistka pro případ, že by došlo po dalších volbách k výměně veřejných činitelů. Ve správní radě zasedají lidé, navázáni na Orbánovu stranu Fidesz, ať už přímo či nepřímo. To znamená, že současný státní zásah je zajišťován po stranické linii, a že po případném předání moci zde bude fungovat autonomní iredentistický projekt, zaplacený z peněz daňových poplatníků. V takovém případě by mohl navíc začít fungovat jako jakýsi stát ve státě. Pokud byste dnes chtěli Nadaci pro zachování nemovitého dědictví ve střední Evropě kontaktovat, tak zjistíte, že nemá žádnou webovou stránku ani jinde zveřejněný e-mail nebo telefonní čísla. Jde totiž od počátku o zcela netransparentní projekt.

Novodobé Uhersko do jisté míry připomíná případ čínských policejních stanic, které byly tajně provozovány mimo jiné i v Praze. Šlo nebo spíš stále jde o síť, přes kterou Čína dohlíží na své menšiny v zahraničí. Loajální Číňané se na ně smí obracet s administrativními a trestněprávními věcmi. Taktéž jsou využívány pro zastrašování uprchlíků a disidentů. Doba, která se nese v duchu proxy konfliktů s sebou přináší zástupná řešení na více úrovních, ne jen v případě války.

Trvalá přítomnost maďarského státu v zahraničí může ve spojení s krajanským zákonem a politikou Trianonu stvořit nebezpečnou kombinaci. Do budoucna může přinést například aktivizaci maďarských menšin. Do tohoto procesu navíc zasahuje geopolitická situace, ve které se současné maďarské politické vedení kloní na stranu Číny a Ruska. Na stranu států, které své vlastní iredentismy řeší zcela nepokrytě. Nelze tedy s naprostou jistotou říct, jak by se Maďarsko zachovalo v případě mezinárodní eskalace a jakou roli by v tom hrála Nadace pro zachování nemovitého dědictví ve střední Evropě. Jde však o zcela nejtemnější hypotetický scénář. Současný stav naznačuje, že se do budoucna počítá spíše s obdobou čínského scénáře s výdělečným prvkem. Že půjde o místa, kde budou moci etničtí Maďaři uplatňovat občanská práva, na která nemají dle mezinárodních pravidel nárok. V této době má orbánovské Uhersko podobu sítě, udržující ekonomicko-kulturní přítomnost domovského státu v zahraničí. Jakési tiché a nenápadné rozšíření sféry vlivu bez velmocenského zázemí a potenciálu.

Ačkoli tento projekt nemá v současné době násilnou složku, tak z něj zcela jasně vyplývá, že pro Maďarsko není téma Trianonského míru ani po více než 100 letech uzavřená kapitola. Stala se součástí politického programu a hlubokého národního povědomí. Otázka tedy nezní zda-li trianonské trauma vymizí, ale jestli ho nějaký vnitřní či vnější aktér nezneužije k vlastním ambicím.

POUŽITÉ ZDROJE