Nejdříve zavítáme do Chlumce nad Cidlinou, kde se podíváme na osud prvního zavražděného příslušníka SNB Oldřicha Kašíka. Ten se narodil 13. ledna 1913 v Novém Bydžově v dnešním Královéhradeckém kraji. Jeho otec Rudolf Kašík byl dělník v koželužně a matka Aloisie Hamplová byla ženou v domácnosti. Rodina byla velice pobožná a sám Oldřich chodíval ministrovat a v průběhu života se i nadále hlásil k římskokatolickému vyznání. Oldřich byl v dětství poslán do měšťanské školy v Novém Bydžově, ze které pokračoval na odbornou koželužskou školu v Hradci Králové. Zde se věnoval chemickému oboru a později uváděl za své původní povolání koželuh-chemik. Tomuto oboru se skutečně původně věnoval, kdy v srpnu 1928 nastoupil do koželužny v Novém Bydžově. Zde chemicky zpracovával zvířecí kůži. Tuto praxi musel v říjnu 1936 přerušit kvůli povinné vojenské službě, kterou absolvoval u 48. pěšího pluku v Jaroměři. Prezenční vojenská služba mu byla ukončena v únoru 1939, tedy měsíc před německou okupací druhé republiky. Tehdy se vrátil zpět do Nového Bydžova a i nadále pracoval jako koželuh.

V dubnu 1940 se oženil s Marií Kožíškovou, se kterou se mu narodily dvě děti. Celé tři roky žil se svojí rodinou v Novém Bydžově, dokud mu nebyla v červnu 1943 přiřazena povinná práce u firmy Daimler-Benz v Nové Pace. Zde byl totálně nasazen jako soustružník kovů, kde zůstával až do 4. května 1945. V ten den podle jeho slov opustil povinnou práci soustružníka a přidal se k partyzánské četě poručíka Klečky. Zde se měl 10 dní účastnit odzbrojování ustupujících německých jednotek na území Nového Bydžova. Po skončení války, přesněji 13. května, se vrátil zpět ke své rodině a ke svému původnímu zaměstnání. Jeho zaměstnavatel však bude později znárodněn a bude přejmenován na ZAZ Nový Bydžov. Po plném obnovení československé armády byl přiřazen k pěšímu pluku v Hradci Králové jako záložník.

Na přelomu let 1945 a 1946 vstoupil do Československé strany lidové, ve které vydržel pouze necelé dva roky. Důvodem jeho odchodu bylo potlačování této strany v rámci Národní fronty ze strany komunistů. Kašík tedy využil nové situace a přestoupil do KSČ, kde se podle dobových záznamů aktivně účastnil stranické práce, což ho zanedlouho vyneslo z místní organizace do okresní komise. Po chvíli se z běžného člena okresní komise stal důvěrník a v rámci své závodní organizace zase pokladník. Kašík nepůsobil pouze ve straně, ale i v odborech a ve Svazu československo-sovětského přátelství. Dalším logickým krokem v jeho činnosti bylo absolvování Okresní politické školy v dubnu 1949, kde se vyučovaly ideje marxismu-leninismu. O jeho zápalu pro komunistickou ideologii nás informuje jeho pracovní posudek z roku 1950. „Politicky je dosti na výši, zastává funkce v závodní organizaci jako pokladník a učitel roku stranického školení. Jest povahy prudší, málo sebekritický, má snahu po vyšším vzdělání, aby mohl zastávati zodpovědnější místa.“ Své ideové činnosti se věnoval ještě další rok, což nakonec vyústilo 26. července 1950 vstupem do státní správy. V ten den si Kašík podal žádost ke vstupu do Sboru národní bezpečnosti na Krajském velitelství v Hradci Králové. Ve svém motivačním dopise doslova uvedl: „Po absolvování Okresní politické školy a pozvolném chápání marxleninismu pochopil jsem, že jedině politika KSČ zajišťující pokojný rozvoj našeho státu a stejná práva všem občanům je nejsprávnější. Proto rád pracuji jako důvěrník Okresního národního výboru na budování socialismu v naší vlasti a ve snaze zajistit opravdu klidný a rychlý přechod k socialismu žádám o přijetí k SNB, tedy na místo nejpovolanější.“

Kašíkova žádost byla kladně přijata a 8. září 1950 vstoupil do služebního poměru jako zcela běžný příslušník SNB. Ihned po nástupu byl poslán do Broumova, kde v lednu 1951 úspěšně dokončil základní odbornou přípravu, tedy nazývanou Nástupní škola SNB. O jeho působení na této škole nás informuje velitelský posudek z 5. ledna 1951, který Kašíka popisuje jako klidného a kamarádského člověka. Policejní posudek je tedy v rozporu s pracovním posudkem, který ho vylíčil jako stranického kariérního dravce. Po složení služební přísahy 26. ledna 1951 byl převelen ke svému domovskému útvaru, což byla malá stanice v Chlumci nad Cidlinou. Zde sloužil pouze necelý rok, dokud nepřišel osudový datum 13. září 1951.