Sarajevo Safari: nejtemnější kauza obléhání Sarajeva znovu ožívá

Václav Hnát, 1. 4. 2026

Tři desítky let po obléhání Sarajeva se kauza známá jako Sarajevo Safari posouvá z roviny šokujících svědectví do skutečného trestního řízení. Právě to z ní dnes dělá jedno z nejvýraznějších témat spojených s válečnými zločiny v Bosně a Hercegovině. Pod tímto označením se rozumí údajný fenomén z doby obléhání Sarajeva, kdy měli bohatí cizinci za vysoké částky získávat možnost střílet na civilisty z pozic bosenskosrbských sil. Už na začátku je ale nutné oddělit dvě roviny. Samotný odstřelovačský teror proti obyvatelům Sarajeva je historicky i soudně doložený. Naproti tomu existence organizovaných komerčních „loveckých výprav“ zůstává předmětem vyšetřování a stojí na kombinaci svědectví, starších indicií a novější investigativní práce.

SKUTEČNÉ ZLOČINY

Aby bylo možné tuto kauzu pochopit, je nutné vrátit se k samotnému obléhání Sarajeva. To trvalo od dubna 1992 do února 1996 a z města stvořilo prostor dlouhodobého teroru. Bosenskosrbské síly si vybudovaly palebná postavení na kopcích nad městem a díky topografii Sarajeva měly přímý výhled na ulice, křižovatky, tramvajové tratě i obytné čtvrti. Právě to umožnilo systematické dělostřelecké ostřelování a činnost odstřelovačů. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii později dospěl k závěru, že nešlo o nahodilé excesy, ale o cílenou kampaň namířenou proti civilnímu obyvatelstvu. V případech velitelů Stanislava Galiće a Dragomira Miloševiće soud konstatoval, že jejich útoky měly úmyslně šířit teror. To je pro pochopení kauzy Sarajevo Safari zásadní. Tvrzení o „lovcích lidí“ nevzniká jen tak z ničeho, ale uvnitř existujícího, soudně doloženého systému násilí proti civilistům.

SVĚDECTVÍ A MEDIALIZACE

Samotná kauza Sarajevo Safari se do širšího povědomí dostala především po uvedení dokumentu slovinského režiséra Mirana Zupaniče z roku 2022. Její kořeny jsou ale starší. Už dříve se objevovaly pověsti a jednotlivá svědectví. Jedním z nejčastěji citovaných zdrojů je výpověď Johna Jordana, bývalého amerického mariňáka a hasičského dobrovolníka, který v roce 2007 u haagského tribunálu popsal, že v Sarajevu vídal osoby, jež nepovažoval za místní a které označil jako „tourist shooters“. Současně však platí, že je nikdy přímo neviděl střílet. Jeho svědectví je tedy důležitou indicií, nikoli definitivním důkazem. Podobně i další výpovědi, které později zazněly v dokumentu Sarajevo Safari, pracují s tvrzením, že někteří cizinci přijížděli přes Bělehrad a Pale a byli doprovázeni na palebná postavení kolem Sarajeva. Právě zde se objevují nejotřesnější motivy celé kauzy: tvrzení o platbách za možnost střílet na civilisty a dokonce o neoficiálním ceníku obětí. Jenže právě tady je třeba zachovat největší opatrnost. Jde stále o svědecká tvrzení, nikoli o soudně potvrzená fakta.

NOVODOBÉ VYŠETŘOVÁNÍ

Důležitý zlom nastal ve chvíli, kdy se kauza začala měnit z mediálního tématu v trestní případ. Po premiéře filmu podala tehdejší sarajevská primátorka Benjamina Karić trestní oznámení a bosenská prokuratura otevřela spis. Skutečný pohyb však přišel až v Itálii. Právě tam se na podzim 2025 rozběhlo vyšetřování, které mimo jiné vycházelo z podnětu italského novináře a spisovatele Ezia Gavazzeniho. Milánská prokuratura následně začala činit konkrétní kroky a v únoru 2026 byl vyslechnut první veřejně známý podezřelý – osmdesátiletý muž ze severní Itálie. Podle dostupných informací vše popřel. Zároveň se v březnu 2026 objevily zprávy, že okruh prověřovaných osob se rozšířil na tři lidi. To je dnes na celé kauze nejpodstatnější: poprvé po desetiletích už nejde jen o legendu, dokument nebo veřejné rozhořčení, ale o proces, v němž se zkoumá odpovědnost konkrétních osob.

Vedle italské větve je důležitá i role Bosny a Hercegoviny. Město Sarajevo se začátkem roku 2026 připojilo k řízení v Miláně jako poškozený subjekt, čímž dalo najevo, že nechce zůstat jen symbolem utrpení, ale chce být přítomno i v právním boji. Současně však právě tato část příběhu ukazuje slabost bosenských institucí. Domácí vyšetřování postupovalo dlouho pomalu a neprůhledně, zatímco italská větev začala být viditelnější a konkrétnější. I proto dnes kauza Sarajevo Safari není jen příběhem o dávné válečné brutalitě, ale i o opožděné spravedlnosti.

BŘEZNOVÉ SHRNUTÍ

Nejtemnější detaily případu jako přesný rozsah „safari“, jména organizátorů, seznam účastníků, jejich národností nebo údajné sazebníky za různé typy obětí zůstávají stále neprokázané. To ale neznamená, že jsou bez významu. Znamená to pouze, že dnes stojíme na hranici mezi svědectvím a důkazem. Sarajevo Safari tak zůstává jednou z nejtemnějších kapitol obléhání Sarajeva. Kapitolou, v níž je mnoho věcí už tak dost strašných i bez bulvární senzace, a přesto se může ukázat, že skutečnost byla ještě mnohem horší.

Tento článek je kompaktní (35%) verzí plnohodnotného článku. Plná verze je dostupná pro odběratele na Herohero a navíc i v audioverzi.
Díky předplatitelům mohu do veřejného prostoru přinášet rozšířený a vysvětlující výklad aktuálních událostí. Přidejte se ještě dnes!