V dubnu 1975 bylo po pachatelích atentátů vyhlášeno celostátní pátrání a tehdy se na ulicích poprvé objevily plakáty se Satoshiho ikonickou fotografií. Šlo o jedinou dostupnou fotografii tohoto muže a byla vyfocena v roce 1973. V japonském prostředí se stala známou díky jeho typickému úsměvu. Policii se v této době podařilo bezpečně identifikovat první dva členy skupiny, kterými byli  Nodoka Saito a Norio Sasaki. V návaznosti na to bylo spuštěno jejich nepřetržité sledování a zanedlouho se policii podařilo identifikovat všechny členy Fronty. 19. května 1975 byla provedena velká zatýkací akce, během které byli zatčeni všichni členové, krom Ugajina a Kirishimy. Zadržen byl i zakladatel a vůdce Fronty Masashi Daidōji. Po zadržení většiny členů Fronty se Satoshi stal jednou z nejhledanějších osob Japonska a plakáty s jeho podobiznou zná téměř každý Japonec. Zatčením členů a faktickým rozbitím této nebezpečné skupiny však příběh zdaleka nekončí, jelikož na jejich zatčení zareaguje největší japonská extrémistická organizace – Japonská Rudá armáda.

4. srpna 1975 v hlavním městě Malajsie Kuala Lumpur vtrhli členové Japonské Rudé armády na konzulát Spojených států a z jeho pracovníků si udělali rukojmí. Výměnou za jejich propuštění žádali vydání zadrženého člena Fronty Noria Sasakiho. Japonská vláda únosům vyhověla a Sasakiho vydala do rukou Rudé armády. Další úder přišel 28. září 1977, kdy ta stejná organizace unesla na mezinárodním letišti v Dháce v Bangladéši let č. 472 společnosti Japan Airlines. Tentokrát požadovali vydání manželky vůdce Fronty Ayako Daidōji a další členku Yukiko Ekidu. Japonská vláda opět únoscům vyhověla a zmíněné vězenkyně jim vydala, načež obě vstoupily do řad Japonské Rudé armády. Soudní řízení se zbylými vězni započalo již 25. prosince 1975 a byli potrestáni vysokými tresty. Vůdce Masashi Daidōji a jeho společník Toshiaki Masunaga si vysloužili trest smrti a Yoshimasa Kurokawa byl odsouzen k trestu odnětí svobody na doživotí. Zbylí členové byli odsouzení k vysokým trestům odnětí svobody v rozmezí mezi 18 až 20 lety.

Hisaichi Ugajin, který unikl s Kirishimou velkému zatýkání byl nakonec dopaden v červenci 1982 a byl odsouzen k 18 letům odnětí svobody. Propuštěná Yukiko Ekida a nynější členka Rudé armády byla v roce 1995 náhodou nalezena v Rumunsku, když se pokoušela vyhotovit padělek úřední listiny. 24. března téhož roku byla zadržena rumunskou policií a deportována do Japonska, kde stanula před soudem a byla odsouzena k 20 letům odnětí svobody. Zbylí členové Japonské Rudé armády Norio Sasaki a Ayako Daidōji se v době vzniku tohoto díla nacházejí na útěku. Jediný doposud nezadržený člen původní skupiny Satoshi Kirishima se před spravedlností skrýval celých 49 let. I přesto, že po něm policie ustavičně pátrala, tak se jí ho nikdy nepodařilo dopadnout. Poslední, co o něm policie věděla, bylo to, že den po zatýkací akci vybral ze své banky v tokijské čtvrti Šibuja všechny své úspory a zmizel. Poté se měl 31. května 1975 telefonicky ozvat svému otci do Hirošimy, kdy mu sdělil: „Jsem v Okajamě se dvěma ženami… Připrav nějaké peníze… Přemýšlím o útěku do zámoří…“ To bylo na 49 let naposledy, co o něm někdo slyšel.