Štefan Pantl: Bratislavský škrtič

Autor: Václav Hnát
Původní datum vydání: 15. 7. 2024

Sledujte epizodu jako video nebo si ji poslechněte jako podcast.

Úvod

Během 70. let zaznamenalo hlavní město slovenské části federace znatelný rozvoj. Byl postaven ikonický most Slovenského národní povstání, z Petržalky se stalo největší sídliště v Československu a strategický podnik Slovnaft modernizoval své výrobní linky. Do toho všeho ale vstoupí případ smrti dvou mladých žen, kterému se začne říkat případ Bratislavského škrtiče.

Tentokrát se podíváme na poměrně známý případ, který ve své době otřásl celým Slovenskem, zejména Bratislavou. Jedná o případ vraždy dvou mladých žen, které v centru hlavního města usmrtil násilnický vrah Štefan Pantl. V průběhu příběhu se ale dozvíme, že tento případ byl klíčem k objasnění dalších zločinů. I přesto, že byl tento případ na internetu již několikrát zpracován, tak zde oproti jiným zpracováním naleznete informace přímo z protokolů vyšetřujících orgánů.

Ukrytá těla

Tento příběh pro nás začíná 15. září 1979 v 13:45, kdy se jedna žena dovolala na Městskou správu SNB v Bratislavě a oznámila nález dvou ženských těl. Ty prý nalezla poblíž Starého mostu v centru Bratislavy, schované v křovinatém porostu mezi kolejnicemi a plotem místní restaurace. Okamžitě na místo nálezu vyrazila početná výjezdová skupina Městské správy, doplněná příslušníky Obvodní správy Bratislava I s psovody a techniky Odboru kriminalistické techniky. Ty všechny navíc doprovázeli znalci z oboru soudního lékařství. Protokol z předběžné obhlídky místa nám říká následující: „Těla žen se nacházely za oplocením restaurace se zahrádkou mezi svahem železniční tratě v křovinatém porostu. Místo nálezu nebylo frekventované. Těla byla od sebe vzdálena přibližně 7 metrů. Obě poškozené jsou ve věku mezi 20 až 28 lety a jsou oblečené. Po těle, zejména v oblasti hlavy, mají poranění po úderech a na krku krvavé podlitiny, pravděpodobně od škrtidla. U jedné z nich byla zjištěna dosti viditelná strangulační rýha.“ Zajímavý detail, o kterém první protokol mlčí, je ten, že jedna poškozená měla na prsu jasně viditelné stopy od zubů. Tato stopa později pomůže identifikovat pachatele. V protokolu také chybí informace o tom, že jedna z dívek byla blondýna a druhá bruneta. Blonďatá dívka měla na sobě modré šaty s bílými puntíky a tmavovláska červenou halenku s tmavě modrou sukní. Kriminalisté se ihned po prohledání místa shodli, že jde očividně o vraždu, ale na základě zjištěných stop nebylo možné určit, jestli se místo nálezu shoduje s místem činu. Na místě ani v širším okolí nebyly nalezeny žádné osobní věci poškozených a tudíž se domnívali, že je sem musel pachatel donést či dovézt. To, že nebyly nalezeny žádné osobní věci, navíc před kriminalisty postavilo další otázku. Kdo jsou oběti tohoto zločinu? Technici na místě nálezu odvedli dobou práci a nalezli několik mikrostop různého charakteru, půlitr na pivo, prázdnou krabičku od cigaret značky Clea a opasek hnědo-černo-bílé barvy. Šlo o velice netypický pásek, který nejspíše nepatřil do kalhot, ale spíše k županu.

Po obhlídce byla vytvořena pracovní skupina, do které byli, vzhledem k závažnosti spáchaného činu, zařazeni ti nejzkušenější operativní pracovníci a nejzkušenější bratislavský vyšetřovatel. Jak již tomu bývá v této práci zvykem, tak po získání prvních stop si vytvořená skupina stanovila nejpravděpodobnější pracovní verze.

Jde o vraždu spáchanou jedním pachatelem na jiném místě než je místo nálezu těl, kam byly dovezené důvodu utajení vraždy. Buď jde o pachatele, který se chtěl zmocnit majetku obětí kvůli zisku, nebo jde o pachatele, který vraždu spáchal ze sexuálních pohnutek. Dále se nabízí vražda z důvodu pomsty. Například z pomsty za pohlavní nákazu, z pomsty za vydírání nebo mohlo jít o pomstu pasáka za neodevzdání peněz anebo jiné věci. Také se nabízí možnost obavy z prozrazení jiné trestné činnosti. Do první pracovní verze se zařazuje i možnost osamoceného pachatele-devianta.
Jde o pachatele, který poškozené znal a vraždu vykonal z dříve uvedených důvodů.
Jde o pachatele známého místních poměrů, který navíc oběti osobně znal.
Jde o dva nebo více pachatelů, kteří vraždu spáchali na jiném místě a poškozené odvezli z důvodu zahlazení a utajení stop, přičemž pohnutkou byla jedna z okolností z první pracovní verze.
Místo nálezu těl je místem vraždy, vykonané jedním nebo více pachateli v tom stejném čase a tím stejných způsobem jako v předchozích verzích.
Jde o náhodného pachatele, se kterým se oběti seznámily za účelem pohlavního styku a vylákaly ho na uvedené odlehlé místo. Pachatel je usmrtil v důsledku nehody nebo nevázanosti během styku.

Totožnost neznámá

Po stanovení verzí byly na tento případ vyčleněny značné prostředky bratislavské Městské správy a začalo vyšetřování naplno. Začali se vytipovávat a prověřovat recidivisté, dříve odsouzeni za obdobnou trestnou činnost, a to rovnou v obou částech federace. Jedním hlavních cílů, které bylo třeba urychleně vyřešit, bylo zjištění totožnosti obětí. Kvůli tomu došlo k dalšímu tipování, ale tentokrát v rejstříku evidovaných pohřešovaných žen, v evidenci obyvatel a v evidenci vydaných občanských průkazů. V poslední zmíněné evidenci se totiž uchovávaly pořízené fotografie. Zajímavé je, že kvůli možnosti dlouhodobého pátrání byly poškozeným pořízeny posmrtné masky, které uchovaly nezměněné proporce jejich tváří. Co se týče Bratislavy, tak zde příslušníci navštěvovaly ženy, žijící příživnickým způsobem života a doptávali se, jestli do jejich komunity nezavítaly nové tváře anebo jestli někdo nezmizel. Zde bylo jejich pátrání marné a tak se obrátili směrem k recidivistům násilné a mravnostní trestné činnosti. U nich byly prověřovány jejich alibi na několik posledních dní. Do dalšího procesu už byli povoláni i kolegové z České socialistické republiky, kteří pomáhali prověřit verzi s pachatelem-deviantem. Kriminalisté tedy navštěvovali Ústavy národního zdraví a zjišťovali zda-li nebyl v posledních době propuštěn některý psychiatrický pacient do domácího léčení anebo jestli se některý z pacientů nenachází na útěku. Prověřováni byli zejména pacienti s dřívější trestnou činností mravnostního charakteru. To stejné platilo i pro osoby, kterým byl v rámci podmíněného trestu uložen ochranný dohled.

Během prověřování recidivistů a psychiatrických pacientů byla provedena soudní pitva, jejíž zkrácené znění nyní předkládám. „Obě poškozené byly uškrcené, pravděpodobně opaskem od županu, nalezeném na místě nálezu těl, a to asi před 48 hodinami, což by odpovídalo nočním hodinám 12. září 1979. Jedna žena byla na pravém prsu v okolí bradavky pokousaná. Bezprostřední příčinou smrti žen bylo mechanické udušení uškrcením měkkým škrtidlem. Škrtidlo bylo nejspíše z textilu s málo drsným a poměrně hladkým povrchem. Charakter rýh ukazuje na to, že nebyl použitý motouz, ani jiný předmět tuhé konzistence. Zjištěné stopy násilí na obou tělech mají znaky vzniku za živa. Kvůli začínajícímu rozkladu, hnilobě a množství larev a jejich vylučování nebylo možné spolehlivě prokázat, jestli oběti měly před smrtí pohlavní styk. Jedna žena měla v době smrti 1,03 promile alkoholu v krvi, a druhá 1,67 promile.“ Pitva dále prokázala, že pachatel měl velmi atypické mezery mezi zuby, zejména na spodní čelisti, které by měly být dobře viditelné pouhým pohledem. Této informace se kriminalisté chytli a během dalšího prověřování prověřovali i chrup podezřelých. Nyní byly další na řadě cizinci, kteří byli v dobách socialismu pod drobnohledem Státní bezpečnosti a nebylo tedy tak těžké je vypátrat. Ani jeden z bratislavských cizinců však neodpovídal profilu pachatele. Kvůli tomu začali obcházet bratislavské hospody, restaurace a noční podniky a vyptávali se, jestli neviděli dívky z fotek, které předkládali. Ani návštěvy těchto podniků ale nepřinesly kýžený výsledek a proto začala Městská správa zvažovat krok, kterému se tehdejší Veřejná bezpečnost vyhýbala „jak čert kříži“, tedy uveřejnění informací v televizním vysílání a požádat veřejnost o pomoc při identifikaci těl. Nakonec se ale rozhodli této možnosti využít, protože už se po Bratislavě stejně šeptalo o záhadném vrahovi žen.

Po odvysílání zprávy v Československé televizi se na Veřejnou bezpečnost obrátily pracovnice jednoho velkého bratislavského národního podniku, které v poškozených poznaly své kolegyně z oddělení výpočetní techniky. Po prověření jejich výpovědí a srovnání s fotografiemi z evidence vydaných občanských průkazů se ukázalo, že dotyčné je opravdu poznaly. Blonďatá dívka byla ztotožněna jako Vlasta M., narozena roku 1957, trvalým pobytem ve městě Partizánske a tmavovláska jako Olga H., narozena roku 1955, pocházející z okresu Jihlava. Kriminalisté se díky zjištění totožnosti dozvěděly všechny další informace, potřebné k odhalení pachatele. Zjistili, že Vlasta pracovala jako pracovnice výpočetní techniky a Olga byla na stejném oddělení administrativní pracovnicí. Obě byly svobodné, nikdy nebyly trestané a udržovaly spolu přátelské vztahy. Kriminalisté během své návštěvy podniku 18. září také zjistili, že byly hodnoceny jako dobré zaměstnankyně a bydlely spolu na podnikové ubytovně, protože nepocházely z Bratislavy. Bylo velice nepravděpodobné, že by se tyto dívky zapletly s místní „galérkou“ nebo do nějakého zločinu. Důvod jejich vraždy musel být rozhodně prostší, a proto se stále pracovalo hlavně s verzí deviantního pachatele.

Operativní pracovníci Městské správy využili své návštěvy zmíněného podniku k výslechu jejich spolupracovníků. Od výslechů si slibovali detailní popis osobnostních rysů poškozených a popis jejich denních návyků. Netušili ale, že tam narazí na někoho, kdo dívky viděl naposled.

Vrah s alibi

Jedním z vytěžovaných pracovníků byl i muž jménem Karol, který operativcům prozradil prakticky půlku celého příběhu z osudového večera a dokonce ukázal na hlavního podezřelého. Vypověděl, že večer 12. září pořádala jejich kolegyně oslavu narozenin a pozvala na ni několik svých kolegů, včetně Vlasty a Olgy. Nejdříve zašli do restaurace v Tobrucké ulici v bratislavském Starém městě, kde popíjeli víno. Tehdy ale ještě nikdo netušil, že se nacházejí pouhých 300 metrů od místa, kde budou později nalezena mrtvá těla. Už zde se od party odtrhlo několik kolegů, kteří přišli na oslavu spíše ze slušnosti a po chvilce zde zůstali pouze ti, kteří si chtěli užít noční jízdu. Rozhodli se tedy zvolit méně formální prostředí a odešli do známé pivárny Stará sladovňa na Cintorínské ulici. Zde se parta seznámila se třemi muži, kteří se k nim během večera připojili. Karol dále vypověděl, že v pivárně zůstali až do zavírací doby ve 22 hodin, odkud pokračovali do kavárny Hotelu Krym na Šafárikově náměstí. Vrátili se tedy zpět k ulici Tobrucká, kde oslava začala. Zde další dvě hodiny popíjeli a jeden z oněch tří mužů koupil pro všechny další dvě flašky vína. Karol si povšiml, že tento muž pokukoval po krásné blondýnce Vlastě. O půlnoci, zrovna když se společnost bavila nejvíce, nastala zavírací doba kavárny Krym a všichni se ocitli na rohu dnešní Tobrucké ulice a Šafárikova náměstí. „Jakmile jsme vyšli na ulici, tak bylo vidět, že děvčata se chtějí i dále bavit. Toho využil i ten chlápek, co nám objednal víno a pozval Vlastu k sobě do bytu. Tvrdil, že ten byt nedávno dostal a dneska ho vymaloval a částečně zařídil. Na to mu ale Vlastička řekla, že půjde jen v případě, že je zvaná i Olga. Ta sice zvaná byla, ale když se k nim chtěl přidat jeden náš kolega, tak ho ten chlap nevybíravě odmítl. To bylo naposledy, co jsem je viděl. A ten chlap se jmenoval Štefan Pantl.“

Kriminalisté si ve svých databázích zjistili, že Štefan Pantl, narozen 7. října 1954 v Bratislavě, trvale bytem v tehdejší Suvorovově ulici č. 10, je ženatý s Boženou Pantlovou a společně vychovávají syna Jozefa. Pocházel z běžné rodiny a byl jedním ze čtyř sourozenců. Vyučil se a pracoval jako mechanik měřících a regulačních zařízení v národním podniku Slovnaft a tou dobou mu byl skutečně přidělen byt na Bezručově ulici. Během toho na něj částečně vyplula i jeho temná minulost, protože v minulém roce byl soudně trestán za trestné činy výtržnictví a útoku na veřejného činitele. V tom samém roce bylo proti němu vedeno trestní stíhání za pokus pohlavního zneužití, které ale bylo rozhodnutím prokurátora zastaveno. Druhý den, 19. září, byl Pantl společně se svojí ženou Boženou zadržen a městský prokurátor na něj během podání obžaloby současně uvalil vazbu. Uvězněn byl ve vazební věznici v Bratislavě. Ihned po převozu začal výslech Boženy Pantlové, která byla v roli svědka dotazována na kritické období mezi 12. až 19. zářím a její svědectví mělo posloužit jako časový snímek pohybu pachatele. Vypověděla, že za poslední týden se v jejich společném soužití nic nezměnilo. Manžel normálně chodil do práce a volný čas trávili společně se svým synem. K nejkritičtějšímu období, tedy k večeru 12. září, vypověděla, že šla se synem ze starého bytu do nového, ve kterém se měla sejít se svým mužem. Potvrdila, že v ten den Štefan vymaloval a nastěhoval do něj několik kusů nábytku. Během krátké 100metrové cesty do bytu na ulici potkala svého muže, jak si povídá s dvěma dívkami. Když ji ale Štefan uviděl, tak se s dívkami rozloučil a přidal se k Boženě. Ta si prý myslela, že šlo o nějaké kamarádky nebo kolegyně z práce a více situaci neřešila. Celý večer a celou noc podle její výpovědi strávili v novém bytě.

V době, kdy probíhal zmíněný výslech, probíhal i výslech obviněného Štefana. Ten se k dvojnásobné vraždě okamžitě doznal a jeho žena tak lhala naprosto zbytečně. V další kapitole se podíváme na vrahovu výpověď, která nám objasní všechny okolnosti a detaily vraždy.

Poslední noc v životě

Kriminalisty velice překvapilo, s jakou upřímností se pachatel k vraždám doznal, a že se ochoten jim vše prozradit. Už tehdy jim muselo dojít, že takové jednání může souviset s duševní poruchou nebo s patologickým narcismem. Pantl ve své výpovědi zcela potvrdil výpověď pana Karola a uvedl, že partu mladých lidí potkal v pivárně Stará sladovňa, kde se k nim společně s dalšími dvěma přáteli připojil. Ve 22 hodin se přesunuli z Cintorínské ulice do kavárny Hotelu Krym, kde zakoupil dvě lahve vína, které vypili. O půlnoci pozval Vlastu k sobě do nového bytu a po jejím naléhání s sebou vzali i Olgu. Zde Karolova výpověď končila, ale ta Pantlova ji nyní doplní. „Po příchodu do bytu jsem děvčata usadil v kuchyni a omluvil se, že jsem dneska teprve maloval a stěhoval. Z hotelu mi ještě zbyla jedna flaška červeného, tak jsem nám nalil. Bavili jsme se a seznamovali. V tu chvíli jsme mohli vypít tak 2 až 3 dcl vína. Po chvilce nám Olga oznámila, že už je dost unavená a chtěla by si lehnout, protože zítra ráno musí do práce. Nabídl jsem jí tedy místo ve vedlejším obýváku, kam jsem přes den nastěhoval gauč.“

Olga se vysvlékla do spodního prádla a odebrala se do obýváku, kde téměř okamžitě usnula. Pantl se v tu chvíli zachoval „galantně“ a ze skříně vytáhl deku, kterou spící Olgu přikryl. Po chvilce přemýšlení si k ní ale přisedl a pozoroval, jak spí. V ten samý moment se z ložnice začalo ozývat rádio. Pantl nevěděl, že Vlasta odešla z kuchyně do ložnice, kde se posadila se na postel. K tomu si pustila rádio, kde byl naladěn Československý rozhlas. V tu dobu ale seděl na gauči vedle Olgy, kterou probudil a žádal po ní pohlavní styk. Opilá a unavená Olga ho však odmítla a spala dál. Aniž by si to uvědomila, tak právě ve Štefanovi probudila jeho nejtemnější pocit, a tím byl pocit odmítnutí. Pantl tedy odešel ke skříni, ze které předtím vytáhl deku, ale tentokrát vytáhl pásek ze svého županu. S ním pak přišel k Olze, kterou ještě jednou a důrazněji požádal o styk. Znovu byl ale odmítnut, kvůli čemuž jí přiložil pásek na krk a ve vší tichosti ji uškrtil. Znalecký posudek nám říká, že Olga byla velmi fyzicky zdatná, a kdyby nebyla pod vlivem alkoholu, tak by měla velikou šanci se slabšímu Pantlovi ubránit. Jak již ale víme, tak Olga opilá byla a proto ji Štefan bez větších potíží uškrtil. Následně ji zuřivě vysvlékl a zakousl se do jejího pravého prsu, čímž chtěl uvolnit své emoční napětí a ukojit svůj pud po dominanci nad obětí. Toto vyjádření navíc potvrdil znalecký posudek z oboru stomatologie, který detailně popisoval pachatelův chrup. Během srovnání byla u Pantla shledána stejná atypická deformace rozložení zubů ve spodní čelisti. Poté její tělo uložil do postele a naaranžoval ho tak, aby to vypadalo, že spí. Tehdy ještě nevěděl v jakém stavu je Vlasta a obával se její reakce, kdyby náhodou nalezla Olgu mrtvou.

Náš příběh pokračuje tím, že Pantl odešel z obýváku do ložnice za Vlastou, která seděla na posteli a poslouchala rozhlas, ve kterém hrály starší taneční písně. Štefan této situace využil a vyzval dívku k tanci. Ona souhlasila a chvíli spolu tančili. Pantl tuto bizarní situaci, kdy tančil v jednom pokoji mezitím, co v tom druhém leželo tělo zavražděné dívky, jako by se nic nedělo, popisoval bez náznaku jakýchkoliv emocí, a právě tento přístup bude jeden z prvků, na který se zaměří psychologové při následném znaleckém zkoumání. Po krátkém tanci mu Vlasta řekla, že už je moc unavená a svlékla se pouze do podprsenky a punčochových kalhot. Přítomnost svlečené dívky Pantla donutila si sednout na postel a pozorovat spící Vlastu. Po chvilce se vysvlékl do trenýrek a lehl si vedle Vlasty, kterou téměř okamžitě požádal o pohlavní styk. Ona ho ale odmítla s tím, že styk doposud neměla, což Štefana rozzuřilo a začal si styk vynucovat násilím. Spustil se souboj, ze kterého Pantl vyšel jako vítěz a svoji oběť hned dvakrát po sobě zneužil. „Vlasta ležela v posteli a plakala a v tu chvíli mi to došlo. Tahle holka na tu policii postě půjde a všechno nahlásí. Jenomže pak by našli i mrtvou Olgu. To jsem nemohl dopustit a tak jsem jí řekl, ať konečně přestane brečet a oblékne se, že si zajdeme na čerstvý vzduch. Odvedl jsem ji do koupelny, kde se začala umývat a oblékat. Pak vyšla do předsíně, kde se sklonila při nazouvání bot. Využil jsem její nepozornosti a přehodil jí přes krk ten pásek, kterým jsem uškrtil Olgu. Jeho přitahováním jsem si ji pak nasměroval, kam jsem potřeboval, tedy na společnou chodbu.“ Tou dobou už bylo 4:30 ráno, a i přesto, že byl všední den, tak se na ulici nikdo nenacházel. Přešli Dostojevského třídu a mířili ke Starému mostu, kde ji chtěl zabít. V polovině cesty mu řekla, že už takto nemůže dál jít, protože nemůže dýchat, a aby jí škrtidlo povolil. Hned jak tak učinil, tak se Vlasta vyvlékla a dala se na útěk. Během zběsilého běhu se jí ale vyzula bota, což jí značně zpomalilo. Štefan jí díky tomu dohonil a povalil na zem, kde ji přetočil na záda a začal rdousit rukami. Vyšetřovatele v této části zarazila skutečnost, že Vlasta během útěku nezačala křičet o pomoc, což bývá obvyklá reakce oběti v takovéto situaci, ale vzhledem k přechozímu škrcení je pravděpodobné, že chtěla veškerý kyslík v plicích využít k rychlému útěku. Smutné navíc je, že přibližně 200 metrů od tohoto místa se nacházela budova Veřejné bezpečnosti. Během rdoušení si Pantl povšiml ležící dřevěné hole, pro kterou se natáhl a kterou jí poté přiložil na krk. Právě touto holí Vlastě způsobil smrt. Rozrušený Štefan chtěl svojí oběť ale ještě více ponížit a proto jí zmíněnou hůl třikrát vložil do intimních míst. Aby Pantl nebyl škodný, tak Vlastě vzal všechny šperky, hodinky a peníze z peněženky. Následoval jeho návrat do bytu, kde si vzal jejich kabelky a hodil na rameno druhé tělo, se kterým uháněl ke Starému mostu. Zde se rozvzpomněl, že na místě ztratil pásek od županu, a proto ho začal zběsile hledat. Kvůli silnému rozrušení a strachu, že by ho mohl někdo s těly uvidět, ale pásek nenašel a proto se v rychlosti vrhl na Olžin majetek. Olgu, stejně jako Vlastu, okradl a poté obě kabelky s doklady hodil do Dunaje.

Právě jste si přečetli ucelený příběh tragické noci, ale s Pantlovou výpovědí to nebylo tak snadné, protože ji nesčetněkrát měnil a neustále si vymýšlel další a další detaily, které měly jeho činy ještě zveličit. Nakonec tak vzniklo 20 různých verzí kritického období, které se postupně vyznačovaly čím dál tím větší brutalitou a vyšším počtem pohlavních styků. Vyšetřovatel tedy v tomto případě postupoval tak, že si strukturu jeho výpovědí rozdělil na krátké časové úseky, které postupně podkládal důkazy. Až na základě věcných důkazů Pantl korigoval své fantastické výpovědi a postupně se tak dostali k věrohodnému popisu událostí.

Události v bytě však nebyly jediný objekt zájmu kriminalistů, kteří se ho dále doptávali na události mezi vraždami a jeho zadržením. V této části výpovědi se dozvídáme, že jeho žena Božena o vraždách věděla a právě proto se ho snažila krýt svoji křivou výpovědí. Pantl sdělil, že jakmile vyhodil kabelky a doklady obětí do Dunaje, tak se vrátil zpět do bytu, který kompletně uklidil, vyvětral cigaretový kouř a vrátil se za svojí rodinou do starého bytu. Jejich život probíhal naprosto stejně jako dříve, spíše ještě lépe. Pantl totiž vzal druhý den rodinu do Tuzexu, obchodu se zahraničním zbožím, kde utratil odcizené bony. Když byla 15. září odpoledne nalezena těla a začalo se po Starém městě mluvit o záhadném vrahovi, tak Pantl znervózněl a podle svých slov si přichystal cestovní pas a začal vážně uvažovat o emigraci. Tehdy ale promeškal období, kdy ještě nebyl orgány činnými v trestním řízení podezříván a po předložení platných dokumentů by byl jistě přes hranice propuštěn. Místo toho ale zůstal v Bratislavě a kvůli svému emočnímu vypětí se doznal manželce, že ty dívky, nalezené u Starého mostu, zavraždil on. Jeho přiznání ale nebylo zcela upřímné a vymyslel si pohádku o tom, že on nebyl organizátorem, ale pouhým vykonavatelem příkazů Vlasty, která se chtěla zbavit své kamarádky Olgy. Podle této pohádky ji uposlechl, ale poté měl dostat strach, že ho Vlasta udá, a proto ji zabil také. Štefan ale Boženě popravdě popsal způsob zabití dívek, tedy uškrcení páskem od županu, a proto ji požádal, aby župan někam skryla. Ta ho vzala do sklepa starého bytu, kde ho hodila do nepoužívaného kotle. Kriminalisté si uvědomovali závažnost tohoto sdělení, protože v případech, kde není žádných svědků, jsou hmotné důkazy klíčem k úspěšnému obžalování a odsouzení pachatele. Proto byl zmíněný župan za přítomnosti svědkyně Pantlové zajištěn jako důkazní materiál. Znalci poté potvrdili, že vražedný nástroj, byl součástí nalezeného županu. Nicméně ještě zpátky k výpovědi. Po ukrytí županu byla v televizi odvysílána výzva k identifikaci nalezených těl, a mezitím, co Štefan chodil dále do práce a z práce, tak kriminalisté získali Karolovu výpověď, která je druhý den zavedla až ke skutečnému pachateli.

Po vysvětlení všech okolností a po vyhotovení realistického sledu události byla s pachatelem a se svědkyní provedena rekonstrukce, při které se potvrdily předběžné závěry kriminalistů. Tím se uzavřela jedna část vyšetřovacího spisu a nyní nás čeká psychologický rozbor a odkrytí Pantlovy temné minulosti.

Psychopat a jeho minulost

Pantl byl během trestního stíhání několikrát podroben odborným vyšetřením z oboru psychiatrie a sexuologie a žádný ze znalců u něj neobjevil žádnou duševní chorobu. Shodili se ale na tom, že jde o psychopatickou osobnost s trvalou osobnostní anomálií, projevující se agresivitou v kombinaci s nedostatkem morálních zábran. Znalci se domnívali, že vraždy spáchal v rozrušenosti z frustrace odmítnutí, kterou navíc podpořilo alkoholové opojení. Právě odmítnutí bylo pro něj nejvíce traumatizující. Pantl se ve své mysli totiž domníval, že jde o zpochybnění jeho osoby a zejména jeho mužské dominantní role. Svoji frustraci pak překonával odstraněním překážek k pohlavnímu styku, a to za každou cenu. Jakákoliv možnost racionalizace jeho činů byla znalci označena za minimální. Za minimální byla v závěrečné zprávě také označena i jeho možná ovlivnitelnost korektivními procedurami v Ústavech nápravné výchovy; zejména z důvodu jeho výrazné psychopatie pojící se s rezistencí vůči terapeutickým metodám. Nutno podotknout, že tato část vyšetřovacího spisu měla zásadní vliv na rozhodování soudu při vynesení rozsudku.

Během výpovědí a během prověřování dřívějších Pantlových skutků vyplulo na povrch, že vražda Vlasty a Olgy není jediný trestný čin, kterého se Štefan dopustil. Krom napadení veřejného činitele a výtržnictví měl mít na svědomí další případy zneužití a pokusů zneužití dalších dívek. Štefan, který byl přáteli považován za běžného a víceméně nekonfliktního člověka se někdy v červenci nebo srpnu roku 1978 dopustil násilí proti spolužačce své sestry Martě Belovičové. S tou se šel v brzkých ranních hodinách, přibližně ve 4 ráno, projít na pravý břeh Dunaje a procházku zakončili u areálu koupaliště Lido, kde se posadili na lavičku. V tu dobu tam bylo liduprázdno a Pantl toho chtěl využít, takže Martě navrhl pohlavní styk. Ihned po prvním odmítnutí jí udeřil do tváře, povalil na zem a násilím vysvlékl. Poté na ní vykonal soulož. Marta ze strachu a kvůli případným pomluvám případ neoznámila.

Další případ se odehrál 4. ledna 1979 na sídlišti Dolné hony v nedávno připojené městské části Podunajské Biskupice. Na adrese Bodrocká 21 tehdy bydlela Anna Juranová, která v ten den slavila své 31. narozeniny. Na oslavu pozvala svého bratra Miroslava a svoji kamarádu Aničku, která tou dobou pracovala v podniku Slovnaft. V práci se dosti přátelila se Štefanem Pantlem a proto ho pozvala na oslavu jako svůj doprovod. Zpočátku oslava probíhala naprosto standardně, ale kolem 21 hodiny se návštěvě podařilo dopít všechen alkohol a proto se Štefanova Anička vydala s Miroslavem doplnit zásoby. Oslavenkyně ještě netušila, že se ocitla sama s podnapilým predátorem, který má za sebou několik násilných trestných činů. Pro ni to byl jen kamarád a kolega kamarádky. Krátce po odchodu přátel se Štefan s Annou posadili v kuchyni, kde si povídali o rodinném životě. Oslavenkyně Pantlovi sdělila, že v bytě žije sama, protože se svým manželem žijí odděleně. Tato informace zřejmě Pantlovi imponovala a proto si vymyslel pohádku o tom, že takto žije i on a má tak pro ni pochopení. To byla Štefanova typická taktika před tím, než na svoji oběť zaútočil. Stejný scénář nalezneme jak v případě předchozího zneužití, tak v případě následné dvojnásobné vraždy. Když jí nabídl pohlavní styk, tak ho odmítla, což Pantla vnitřně rozzuřilo, ale zkusil to znova. Po opětovném odmítnutí poodešel a vytáhl si svůj kapesní nožík. Ten poté ostřím přiložil Anně na zadní část krku a vyzval ji, aby se svlékla. Ona ale jeho výzvy i nadále odmítala s tím, že o jejich přítomnosti v bytě ví minimálně 4 lidi a brzy se vrátí její bratr s Aničkou. Štefan ji oponoval tím, že pak klidně všechny zabije. Pouze náhoda odvrátila vraždu, které se Štefan mohl dopustit už začátkem roku 1979. Do bytu se totiž vrátila zmírňovaná dvojice. Pantl jí tedy pouze přitlačil nůž do krku a způsobil jí lehké poranění. Anna vše pověděla svému bratrovi, který na Štefana vyběhl a díky své fyzické převaze ho donutil k podání vysvětlení. Pantl ale celou věc nejdříve popíral a následně bagatelizoval, načež byl vyhozen z bytu. Anna se rozhodla, že to nenechá jen tak být a pokus zneužití nahlásí na nejbližší služebně Veřejné bezpečnosti. Tehdy ale udělala chybu v tom, že se na služebnu vydala ještě v ten večer a sama. Pantl na ní totiž čekal, protože se obával ohlášení. U nedalekého paneláku ji zkřížil cestu, chytil ji pod krkem a omlátil jí hlavu o zábradlí. Během toho jí řekl, že to byla pouhá výstraha a jestli někdo tento případ nahlásí, tak zabije všechny návštěvníky oslavy, včetně ní. Poté se ještě vrátil do bytu poškozené, omluvil se a nabídl jim 2 tisíce Kčs, když o tom budou mlčet. Anna šla druhý den k doktorovi a zůstala 10 dní v pracovní neschopnosti.

Třetí a doposud poslední z těchto případů, se stal 24. srpna 1979 v recepci Pantlova oblíbeného Hotelu Krym. Ten se totiž nacházel jen 200 metrů od jeho bydliště a do jejich kavárny chodíval poměrně často. Právě zde se potkal s Olgou a Vlastou. Těsně po půlnoci toho dne se posadil ve zmíněné recepci a začal navazovat kontakt s recepční Dagmar, která v tu dobu ukončovala svoji směnu. Dagmar kvůli jeho přítomnosti znervózněla a vyzvala ho, aby odešel. Pantl ale neuposlechl a počkal si ještě pár minut, kdy hotel opustili poslední hosté a personál a poté začal Dagmar škrtit. Během toho jí tlačil směrem dovnitř hotelu, ale jeho oběť se mu aktivně bránila a podařilo se jí ho vytlačit až k vchodovým dveřím. Zde nastal zápas, během kterého se Dagmar podařilo otevřít dveře a vyběhnout na ulici, kde křičela o pomoc. Štefan se polekal a utekl pryč. Celé dva týdny se napadená žena neodvážila případ nahlásit, což mimo jiné způsobilo to, že Pantl mohl 12. září udeřit znovu; tentokrát s fatálními následky. Po odhalení všech okolností byl i tento případ zařazen do vyšetřovacího spisu a byl kvalifikován jako pokus vraždy.

Ještě na závěr těchto předchozích případů uvedu, že kriminalisté provedli šetření i v podniku Slovnaft, kde Pantl pracoval, a zjistili, že jejich pachatel provedl pohlavní styk s mnohými pracovnicemi podniku, a to jak na pracovišti, tak mimo něj. Všechny ženy shodně uvedly, že se u něj při tom projevovala agresivita a sklony k násilnictví, a právě to byl jeden z důvodů, proč jeho nevhodné chování nikde neoznámily. A jak nám říkají dříve zmíněné případy, tak se jeho pomsty obávaly oprávněně. Neoznámené případy zneužití, zastrašování a ublížení na zdraví byly nakonec do toho případu taktéž zahrnuty a vyšetřovací spis tak ve své finální podobě obsahoval více než pět stejně motivovaných případů. Všechny případy spojovalo jediné – Pantlova frustrace z odmítnutí a jeho následná patologická nutnost si dokázat svoji mužnost.

Případ Štefana Pantla soudil Městský soud v Bratislavě, který obžalovaného s přihlédnutím k psychologickým posudkům, odsoudil k trestu smrti. Ten byl vykonán 30. dubna 1981 na bratislavském popravišti. A takto končí případ náhodného nálezu ženských těl ve Starém městě, který vešel do dějin kriminalistiky jako případ Bratislavského škrtiče.

Použité zdroje

Major MARTIŠKA, Štefan. Správa ZNB hl. m. Bratislavy a Západoslovenského kraja – Správa VB. Od zneužitia k dvojnásobnej vražde.
LIŠKA, Otakar a kolektiv. Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918–1989. 2. rozšířené vydání. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2006. ISBN 80-86621-09-X.
Najväčšie kriminálne prípady Slovenska. 12. díl Odsúdení na smrť [epizoda dokumentárního seriálu]. Režie Róbert ŠVEDA. Slovensko: DNA Production, 2006.